Je to neuvěřitelné. Po mnoha měsících tvrzení, že úrokové sazby už nemají růst, šéf centrální banky Aleš Michl tento týden připustil pravý opak. S vyššími sazbami se už nepočítalo. Otázkou je, jestli je zvýšení sazeb reálnou možností, nebo jen úlitbou těm, kteří po tom volají.
Samotné středeční zasedání bankovní rady České národní banky (ČNB) nic nového nepřineslo. Pět jejích členů tak jako v minulých měsících hlasovalo pro ponechání základní úrokové sazby ČNB na 7 %. Ti samí, kteří už mnohokrát hlasovali pro zvýšení sazeb o půl procentního bodu, tak učinili i tentokrát, ačkoli věděli, že jejich názor nemá šanci na úspěch. Evidentně se nechtějí „umazat“ od Michlovy politiky nízkých úrokových sazeb.
Komunikace centrální banky přestává být konzistentní. Něco se stalo
Na první pohled by šlo říct, že zasedání bankovní rady a hlasování o úrokových sazbách už nemohlo být nudnější, kdyby po něm na tiskové konferenci Aleš Michl nepronesl památnou větu: „Bankovní rada vyčká na další data a na příštím zasedání 2. února rozhodne, zda sazby zůstanou stabilní, nebo se zvýší.“ To je pro mě popření všech argumentů z posledního půlroku, kdy jsme slyšeli, jak je správné ponechat úrokové sazby tam, kde jsou.
Michl prohlásil, že je bankovní rada připravena zvýšit sazby, zejména pokud vzroste riziko poptávkové inflace. To je argumentace tábora, se kterým guvernér a jeho lidé v posledních měsících bojovali.
Pro člověka z venku je toto těžko pochopitelné. Proč ten obrat? Jako možná rizika zmínil šéf centrální banky zejména růst mezd a rozpočtové výdaje státu. To přitom není nic nového ani překvapivého. Tento argument bych bral, kdyby byl schválený rozpočet zásadně jiný, než se počítalo, tak tomu ale není.
Ano, rozpočtové výdaje představují hrozbu. Jsou nehorázně vysoké a plyne z nich riziko roztočení inflační spirály. Nicméně jiné indikátory signalizují, že se řítíme do recese. Ekonomika mezikvartálně už padá. Maloobchodní tržby brutálně klesají. Domácnosti šetří jako už dlouho ne. Myslím, že nyní se opravdu nemusíme bát poptávkové inflace. Ekonomika není přehřátá poptávkou!
Za riziko považuji naopak nabídkovou inflaci a tam paradoxně vyšší sazby mohou inflaci roztáčet. Vím, že to zní kacířsky a divně, protože to popírá učebnicové poučky, ale velmi pěkně to popisuje americký nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz.
Ten tvrdí, že inflace je v západním světě nabídková a je způsobená poničením nabídky ještě z dob korony. Tvrdí, že továrny potřebují investice, aby se vyrovnaly z úzkými hrdly dodavatelů, kteří v jednu dobu nedokázali dodávat čipy a teď mají zase problémy s energiemi. Jinými slovy, kdybychom měli vyšší úrokové sazby, byl by přechod na alternativní zdroje energií pomalejší a energie by bylo po delší dobu méně, než by mohlo být, a ceny energií tak byly vyšší, než by musely být.
Stiglitz tvrdí, že se ekonomika vyrovná s inflací i bez rekordně vysokých sazeb ve chvíli, kdy odezní dopady korony. Je tedy podle něj potřeba čas na přizpůsobení, nikoli nenormálně vysoké úrokové sazby.
Zvyšovat v únoru sazby kvůli lednové inflaci je jako chodit s křížkem po funusu
Zaznamenávám nyní názory, že se lidé domnívají, že v lednu bude rekordní inflace a že po jejím zveřejnění ČNB zvýší sazby, aby ukázala svou odhodlanost s inflací bojovat.
Já bych takový krok považoval jen za gesto. Centrální banka nemá bojovat s minulou, ale budoucí inflací. Mezi změnou úrokových sazeb a změnou inflace je mnoho kvartálů. Když zvýší sazby v únoru, ovlivní inflaci až v následujícím roce. Tou dobou už ale může být inflace úplně někde jinde než dnes.
Čeká nás recese. S ní přijde i zpomalení inflace. Je jen otázkou času, kdy bude inflace jednociferná. Na inflaci totiž není lepší medicína než recese. Bohužel, dělat dnes nějaké prognózy je těžší než kdy dřív. Modely nebyly postaveny na veletoče s cenou energií a už vůbec nepočítaly se stropy, které jsou v tržní ekonomice nemyslitelné. Navíc je tu nepredikovatelné riziko změny vývoje války. Jako racionální však považuji počítat s průměrnou meziroční inflací někde v rozmezí 9 až 12 %. To je výrazné zlepšení situace.
Zvýšení úrokových sazeb by podle mě jen prohloubilo recesi. Navíc by to ještě více torpédovalo trh nemovitostí, který dokázal vyvolat poslední velkou krizi. Předpokládám proto, že guvernérem avizovaná možnost zvýšení úrokových sazeb je spíš jen teoretická. Prakticky bude vše směřovat k tomu, aby úrokové sazby po dlouhou dobu stagnovaly.
Už v polovině příštího roku si ale umím představit, že lidé začnou spekulovat na pokles úrokových sazeb. Sentiment na devizových trzích se pomaličku zlepšuje. Je možné, že za rok už umožní i pokles sazeb ČNB. Úrokové sazby jsou nenormálně vysoké a musí jednou klesnout.
Sečteno a podtrženo, myslím, že guvernérovo varování před možným zvýšením sazeb bylo jen teoretické. Mým hlavním scénářem je dlouhodobá stagnace na stávajících úrovních. Z většího nadhledu se dokonce můžeme připravit na návrat úrokových sazeb do normálu.
