Radek Vondráček si postěžoval, že novela lustračního zákona diskvalifikuje Andreje Babiše. Naznačil, že je obětí politického boje. Skutečný problém je opačný. Kvůli evidenci šéfa ANO v registračních protokolech StB se účelově měnil zákon, aby mohl vstoupit do vlády.
Koncem října schválila vláda novelu lustračního zákona, vracející povinnost členům vlády a jejich náměstkům předložit čisté lustrační osvědčení. Předlohu projedná Poslanecká sněmovna, kde se očekává tuhý odpor nejen hnutí ANO, ale i SPD. Přesto by měla projít hladce kvůli koaliční shodě.
Diskvalifikovat Babiše
„Já neznám žádného bývalého ani stávajícího ministra, který byl příslušník nebo spolupracovník StB. Zato znám plno tradičních politiků, kteří naši zemi rozkradli a rozprodali majetek státu, tudíž občanů, za hubičku,“ reagoval na tento záměr Andrej Babiš v roli potrefené husy.
Sám je už čtyřicet let evidovaný jako agent Státní bezpečnosti. Ani po deseti letech soudních sporů neprokázal, že neoprávněně, jak tvrdí. Stále tak nemůže předložit čisté lustrační osvědčení a po zásahu slovenského Ústavního soudu, který vyloučil věrohodnost svědectví řídících důstojníků StB, je prakticky vyloučené, že k tomu někdy dojde.
Babiš dále pomíjí, že se sám podílel na sérii podivných obchodů se státem „za hubičku“. Jako v případě Unipetrolu, kam dosadil své manažery a dlouho těžil z výhodných smluv obřího státního podniku s Agrofertem. Nakonec za něj nezaplatil, když za velmi podezřelých okolností uspěl v prvním pokusu o jeho privatizaci.
Do boje proti lustračnímu zákonu se pustil i poslanec ANO Radek Vondráček. Namítá, že jakýkoli návrat k právní úpravě, která už neplatí řadu let, má svá právní úskalí. „Těžko se hledají nějaké legitimní důvody,“ prohlásil v Českém rozhlase.
„Vyvolává to dojem, že je to prostě projev nějakého konkurenčního boje mezi námi volenými zástupci na centrální úrovni. A je to opravdu snaha o diskvalifikaci Andreje Babiše. O nic jiného nejde,“ míní Vondráček.
Lex Babiš
A teď k reálnému stavu. Lustrační zákon byl schválen 4. října 1991 Federálním shromážděním. Cíl by jasný: Zabránit, aby se do státní správy, bezpečnostních složek, soudů, ale i veřejnoprávních médií dostávali nejkřiklavější exponenti minulého režimu.
V roce 2014 tehdejší vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL vyjmula z této povinnosti členy vlády, jelikož tím prezident Zeman podmínil jmenování Andreje Babiše ministrem financí. Došlo tak k absurdní situaci, že premiér a ministři nemuseli předložit čisté lustrační osvědčení, jak bylo do té doby zvykem, na rozdíl od jejich podřízených vedoucích pracovníků.
Této situace chtěla už poněkolikáté využít KSČM k úplnému zrušení lustračního zákona, což tehdy zablokovali lidovci. Přesto je zjevné, že legislativní paskvil byl přijat jenom proto, aby mohla vzniknout vláda. Hnutí ANO trvalo na účasti svého předsedy, který byl součástí vládního kabinetu do schválení zákona nelegitimně.
Oběť kartelu
Pokud dnes Babiš, Vondráček a další činitelé ANO šermují pojmy konkurenční boj a diskvalifikace, je to jen další pokračování ublíženeckého rituálu o údajné snaze polistopadového kartelu vyhnat oligarchu z politiky. Že je vedený nejméně ve třinácti svazcích tajné policie, je však čistě jeho problém, který dosud nevyvrátil. A výjimka pro členy vlády je ostudná.
Vondráčkovi připadá, že lustrační zákon už není aktuální. Fakticky se tak kloní k jeho zrušení, o což usilovali komunisté téměř třicet let. Tato stopka pro výkon vybraných funkcí se však netýká jen příslušníků a spolupracovníků Státní bezpečnosti, ale i vysoce postavených funkcionářů KSČ, Lidových milicí, členů prověrkových a normalizačních komisí nebo studentů na vysokých školách pro příslušníky StB.
„Kdyby lustrační zákon zmizel úplně, velmi bychom se divili, kolik bývalých představitelů režimu vyjmenovaných v zákoně by chtělo revanš a zpátky své funkce,“ oponoval bývalému předsedovi Poslanecké sněmovny poslanec ODS Pavel Žáček.
Generální pardon?
Lustrační zákon byl od počátku trnem v oku nejen komunistům, ale i dalším představitelům levicového spektra. Opakovaně se pokoušeli o jeho zrušení, několikrát byl napaden u Ústavního soudu. Naposledy v roce 2001 skupinou čtyřiceti čtyř sociálnědemokratických poslanců, pokaždé však prošel testem ústavnosti.
Ministerstvo vnitra vydalo za třicet let existence zákona 480 tisíc lustračních osvědčení, z toho 14 tisíc pozitivních případů. I to svědčí o šíři problému, který by najednou zmizel ze světa, pokud by uspěly Vondráčkovy vývody.
Desítky tisíc příslušníků komunistické mocenské elity by dostaly generální pardon a hypotetickou šanci ucházet se o významné veřejné posty. To by byl výsměch už tak nedokonalému a pro mnohé nedůslednému vyrovnání s totalitní minulostí.
Andrej Babiš nikdy nepřizná, že byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Nasvědčují tomu však četné dokumenty a z evidence ho nevyřadila ani žádná spisová prověrka. Bude se muset smířit s tím, že lustrační zákon bude platit i pro něj. Aspoň do té doby, pokud zase nebude mít někdy příležitost ho zrušit. Je tak „urputné hovado“, jak se sám tituluje, že to není zcela nemožné.
