V poslední době se snažím hledat dobré zprávy, ale jde to hrozně těžko. Nikoli proto, že by dobré zprávy nebyly, ale proto, že je média nezveřejňují, protože preferují špatné zprávy. Tentokrát bych chtěl poukázat na dobrou zprávu, o které se nikde nepíše, a přitom by se o ní psát mělo.
Ačkoli naše vláda během svého funkčního období plánuje růst státního dluhu téměř o 40 %, ratingová agentura Standard & Poor’s nám minulý týden ponechala rating beze změny na úrovni AA-. To je skvělé hodnocení, když vezmeme v potaz, jak mnozí varují, že skončíme bankrotem jako Řecko. Skvělé je to i proto, že podle této agentury je ČR jen o dva stupně níž než USA, což je stále ekonomika číslo jedna, jejíž dluhopisy drží snad každá banka světa jako jistotu. Za tento rating se vážně stydět nemusíme.
Papežštější než papež
Zachování vysokého ratingu je po výhledu Mezinárodního měnového fondu druhá zpráva v pořadí, kdy nás renomovaná agentura krotí v pesimismu. Podle zahraničních institucí zimu zvládneme, ačkoli nevíme, kolik bude stát plyn a zda vůbec nějaký bude. Mezinárodní měnový fond nečeká žádný armageddon, ale jen mírné zpomalení ekonomiky. Zahraniční instituce nám tak opět nastavují zrcadlo, že jsme přehnaně pesimističtí.
Hodně lidí čeká velké krachy a propouštění. Před pár lety bych je také čekal, protože jsem vycházel z toho, že žijeme v kapitalismu, což byl chybný předpoklad. Centrální banky vytiskly peníze, poslaly úrokové sazby do záporných hodnot, což rozhodně není v souladu s volným trhem, a vše přelepily takovou vrstvou peněz, že ekonomiky byly sice technicky v krizi, ale nepadaly. Falešně se proto mnohým mohly zdát i zdravé. Někteří ekonomové za toto levicové zvěrstvo dostali i Nobelovu cenu za ekonomii. Svět je nyní zkrátka nalevo a vše se zachraňuje. To je trendy.
A to, co jsme ve světě viděli za finanční krize, se zopakuje. Vlády vše překryjí dluhem, zachrání firmy a udrží nezaměstnanost na rozumných hodnotách. Bude tu kurzarbeit, budou dotace, vše se bude zachraňovat. Rozdíl mezi současnými opatřeními a kovidovými opatřeními nebude zásadní. Dluh prostě poroste. Jak jsme si řekli, vláda s růstem dluhu počítá po celé své volební období.
Inflace zachraňuje rating
Inflace v tuto chvíli působí paradoxně přívětivě, protože část dluhu automaticky požere a zároveň s tím působí i na hrubý domácí produkt. Zkrátka nominálně (nikoli reálně) poroste hrubý domácí produkt velmi rychle. Když se potom vztáhne rostoucí nominální dluh k rostoucímu nominálnímu hrubému domácímu produktu, dostaneme únosné číslo. A to je celý fígl. Kdyby tu vysoká inflace nebyla, bila by ratingová agentura na poplach.
To, prosím vás, ale neznamená, že jdeme s veřejnými financemi dobrým směrem. Připravte se na to, že v příštím roce budou politici zděšeni, kolik peněz chybí na důchodovém účtu, a opět budou nuceni mluvit o důchodové reformě, která zde chybí už dvacet let.
Když vidím, jak se dnes politici bojí naštvané ulice, pochybuji, že najdou odvahu k nepopulární důchodové reformě. Ta totiž populární nikdy nebude. Vždy skončí mixem vyššího věku odchodu do penze, vyššími odvody a nižšími důchody.
Je škoda, že se o tomto nepíše. Kdyby lidé věděli, že tu jsou i renomované hlasy, které tvrdí, že nás nečeká katastrofa, byli by klidnější a chovali se racionálně, a nikoli vyděšeně. Myslím, že prezentace špatných zpráv vede k tomu, že je podle ČSÚ nejnižší důvěra v českou ekonomiku od začátku jejího měření v roce 2003. Strach je i jeden z důvodů, proč rosteme pomaleji, než bychom mohli. Ano, nezapomínejte na to, že ačkoli se všude mluví o krizi, tak my podle statistik stále rosteme! Zatím tu krize není, ačkoli mnozí o krizi mluví.
