nahoru

Amerika udělila Číně tvrdou lekci na Tchaj-wanu. Peking ztratil tvář a na to nikdy nezapomene

Viliam Buchert 3. srpna 2022 • 18:00
Amerika udělila Číně tvrdou lekci na Tchaj-wanu. Peking ztratil tvář a na to nikdy nezapomene
foto: Reuters

„Předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiová v úterý večer jako zlodějka tajně přistála na čínském ostrově Tchaj-wan, čímž odpálila minu, kterou nastražila nad situací v Tchajwanském průlivu a čínsko-americkými vztahy.“ To jsou slova z komentáře z anglicky psaného deníku Global Times, který vydává Ústřední výbor Komunistické strany Číny. Pelosiovou deník označil za „politického boha moru“, americká politika má prý „hegemonistickou mentalitu a gangsterskou logiku“ a jednání USA je „hloupé, bezohledné a nebezpečně provokativní“. To jsou hodně silná slova i na propagandisty z Pekingu. Cesta Pelosiové Čínu skutečně rozběsnila. Proč ale až tolik?

O tom, že Nancy Pelosiová pojede na Tchaj-wan, se vědělo již nějakou dobu. Čína dělala všechno možné i nemožné, aby americkou administrativu i samotnou Pelosiovou od návštěvy odradila, protože dlouhých 25 let nebyl na Tchaj-wanu tak vysoký americký představitel. Slyšeli jsme výhrůžky, viděli jsme čínskou armádu v pohotovosti a při cvičeních, dokonce zazněla slova o možnosti vypuknutí války. „Provokace Pelosiové vede USA a celý svět do období chaosu a nestability,“ i to jsme mohli číst v čínských oficiálních médiích. Důvodů čínského neklidu je v tomto případě několik a najdeme i jeden velmi speciální. Tím je samotná osoba Pelosiové. Ta leží v čínských politických žaludcích již celá desetiletí.

V čem je problém?

Nancy Pelosiová navštívila Čínu už v roce 1991, dva roky po brutálním masakru na pekingském náměstí Tchien-an-men (v překladu náměstí Nebeského klidu), kde čínská armáda zavraždila v červnu 1989 několik tisíc prodemokratických demonstrantů. Pelosiová se tehdy vzdálila od svého čínského oficiálního doprovodu a s dalšími dvěma členy se vydala na Tchien-an-men. V rukou držela trojice kytky a pak se v nich objevil malý černý transparent s bílými písmeny, na kterém stálo: „Těm, kteří zemřeli za demokracii v Číně.“ Byl to na čínské půdě čin svým způsobem neslýchaný a nikdy se v takové podobě v případě politiků z ciziny neopakoval. Dokonce i zpravodaj americké televize CNN Mick Chinoy, který byl s kameramanem na místě (zatkla je tam oba policie) a o věci informoval, to označil za „nebezpečnou akci“. Číňané tehdy dostali od Pelosiová nečekanou a pořádnou facku a navíc doma.

Pelosiová ale v napadání Číny nikdy neustala. Vždy kritizovala porušování lidských práv v nejlidnatější zemi světa, několikrát se sešla s tibetským dalajlámou, byla proti pořádání olympijských her v roce 2008 v Pekingu, tvrdě odsuzuje čínské postupy proti ujgurské menšině v provincii Sin-ťiang. Pelosiová je prostě pro Čínu persona non grata. A teď si ještě dovolila jet na Tchaj-wan a setkala se tam s prezidentkou Cchaj Jing-wen a navštívila parlament.

Druhým důvodem čínské zloby je to, že Peking návštěvou Pelosiové na Tchaj-wanu utrpěl, protože jeho teorie „o jedné Číně“, kterou vnutil většině světa, dostala další trhlinu. Všichni vidí, že není jedna Čína. Tibet a Hongkong sice už Číňané politicky i ekonomicky znásilnili, ale demokratický Tchaj-wan odolává. I u toho ale Čína lže – tvrdí, že tchajwanské vlády chtějí vyhlásit nezávislost, přestože to není pravda. Například v posledních třiceti letech se to nikdy neplánovalo, jen o tom někdo na Tchaj-wanu hovořil, aby sebral politické body. Většina obyvatel se cítí jako Tchajwanci, ale není teď důvod vyhlašovat nezávislost, protože ostrov má dávno všechny atributy samostatného státu – vlastní armádu, parlament, justici, měnu atd. Že Čína tvrdí, že Tchaj-wan je pouze její odštěpenecká provincie, je naprostý bluf. Nic takového reálně neexistuje. A opět to potvrdila i návštěva Pelosiová.

Musíme si u toho ale uvědomit, že pro komunistické vedení Číny není nic důležitějšího než návrat ztracených území a jejich budoucí možné sjednocení. Což je i otázka Tchaj-wanu. Dosvědčují to i slova z již citovaného deníku Global Times: „Pro Čínu je to existenční otázka. Bez ohledu na to ČLR projevuje velkou trpělivost již od nezákonné okupace ostrova Čankajškem v roce 1949. Mao dal Kissingerovi (bývalý čínský vůdce Mao Ce-tung a někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger se setkali na začátku 70. let – poznámka autora) jasně najevo, že Čína bude trpělivá za předpokladu, že bude striktně dodržována politika jedné Číny a tchajwanská vláda nevyhlásí nezávislost. Podle Kissingera Mao řekl: Zatím se bez Tchaj-wanu obejdeme, ať to přijde po 100 letech.“ Jak se ale ukazuje, sto let je pro stále ekonomicky silnější a politicky vlivnější Čínu moc. Jenže co s tím? Zaútočit na Tchaj-wan by znamenalo riskovat obrovské oslabení mohutného čínského hospodářství, protože by se to neobešlo bez sankcí od Západu a obchodních válek.

Ostatně obchodní válka, vyhlášená i nevyhlášená, běží mezi Čínou a Amerikou již léta. Zatím to nepřerostlo v nějakou katastrofu a obchodu (zejména tomu čínskému v USA) se pořád daří. Ale ukazování svalů v politice může ovlivnit i bicepsy v ekonomice. A o to také jde. Pelosiová do toho zasadila jen další ránu.

V čínské kultuře ale existuje i věc u nás neznámá a historicky tradiční – ztráta tváře. A tu teď Peking ztratil.

Ztráta tváře jako katastrofa

I současná Čína je některými tradičními hodnotami pořád posedlá a mien-c´ (tvář) k nim patří. Je to sice abstraktní koncept, avšak Číňané ho berou smrtelně vážně. Spolu s penězi a mocí patří dnes v Číně ke klíčovým stimulům veškerého jednání.

Ztrátu tváře způsobuje například veřejná urážka, peskování či podobný útok na lidskou důstojnost. Lze ji však přivodit i tím, že někomu v přítomnosti třetí osoby odporujete nebo že s chabou výmluvou odmítnete pozvání. Jako útok na mien-c´ lze dokonce chápat i prosté odmítnutí žádosti, proto Číňané označí obvykle danou prosbu za „složitou“ či „obtížnou“, než aby ji zamítli přímo. Ztráta tváře je také důvodem k odvetě. Cena, kterou je třeba zaplatit, se může pohybovat od pouhé omluvy až po odpovídající ztrátu tváře viníka. A původce ztráty tváře v posledních dnech Peking zná – je to vláda Tchaj-wanu a administrativa Spojených států. A samozřejmě „ta bába“ (tak ji někteří Číňané na sociálních sítích nazývají) Pelosiová…

Jaká bude odveta?

Dá se proto předpokládat, že Číny přijme nějaká protiopatření. Zřejmě ještě více posílí vojenskou přítomnost v Jihočínském moři, kde čínská armáda buduje ostrovy s vojenským zázemím a v příslušných vodách provádí cvičení s ostrou palbou. Vojenské manévry budou v různém čase a rozsahu i v blízkosti samotného Tchaj-wanu. Peking by také mohl vyhlásit, že pro lodní dopravu velmi důležitý Tchajwanský průliv není mezinárodními vodami. Tu už by byl vážný, i když ne nepřekonatelný dopravní problém. Oznámena budou určitě i nějaká obchodní omezení.

Podle Číňanů teď vztahy s USA „ztratily veškerou předvídatelnost“. Ani to není pravda. Vztahy s Amerikou nejsou dobré už léta.

Na válku mezi Čínou a USA to ale ještě pořád nevypadá. Nevypadá to ani na to, že by Čína vojensky napadla Tchaj-wan, i když nějaké excesy vyloučit z její strany nelze. Dlouhodobým problémem ale bude, že Čína na ponížení v kauze Pelosiová nikdy nezapomene. Může to trvat dlouho, ale jednou se nečekaná odveta objeví. Ztráta tváře totiž bolí hodně.





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

E15
Nejčtenější