nahoru

Křesťan a válka. Jak hluboko může sáhnout papež věřícímu do svědomí?

Ctirad Václav Pospíšil 13. května 2022 • 17:00
Křesťan a válka. Jak hluboko může sáhnout papež věřícímu do svědomí?
foto: reuters

Naprostá většina katolíků a křesťanů je znepokojena postoji papeže Františka k vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. Římský biskup pochopitelně odmítá zlo války a násilí, nicméně se zdráhá jednoznačným způsobem odsoudit postup státu, který je agresorem. Určitě není bez zajímavosti, že Františkovy názory se v lecčems podobají stanovisku vícero zemí Latinské Ameriky.

Otázkou je, zda by nynější vrcholný představitel katolické církve neměl brát poněkud vážněji svou roli patriarchy křesťanského Západu, tedy konkrétně západní a střední Evropy. Obávám se, že v dané věci František vyjadřuje stanoviska, která s míněním většiny katolíků v Evropě tak docela nesouzní.

Je třeba si připomenout, že papež a Vatikán mají v zásadě dvě funkce. Ta první se týká křesťanské víry. Zmíněné kompetenční pole je pro věřícího opravdu podstatné, i když ani zde nemusí vždy se vším souznít.

Druhá role Vatikánu je politická a diplomatická. Papež i Vatikán mají právo a také povinnost zaujímat stanoviska k problémům tohoto světa. Zde už však katolík rozhodně není nucen přejímat vize Vatikánu. Ve velmi smutných záležitostech války na Ukrajině je pro každého katolíka první autoritou jeho osobní svědomí, a nikoli církevní instituce. Katolická církev opravdu není Severní Korea. Pro věřícího platí, že když vstupuje do kostela, smeká klobouk, hlavu má však pořád na svém místě. Papežovo úsilí o mír je mimo jakoukoli diskuzi, nicméně představy o onom míru, který by měl být pokud možno spravedlivý, a zejména o cestě k němu, můžeme mít zcela odlišné od mínění hlavy katolické církve.

Jednota církve v tom pro křesťana podstatném ohrožena není. Názorová pluralita v politické oblasti k církvi patřila vždy. Nad tím vším by ovšem mělo panovat přátelství, respektování práva na osobní názor, tedy empatická tolerance. To by ostatně mělo platit i pro naši občanskou společnost. Právě ona přátelskost a respekt k jinému politickému názoru jsou přece základním znakem zdravé demokracie. Jeden nebo dva z mých přátel jsou papežovým stanoviskem nadšeni. Já určitě nikoli. Své dlouholeté přátelství s těmito úctyhodnými muži přece kvůli tomu nepohřbím, stejně jako nepřestanu Františka uznávat za římského papeže. I tímhle způsobem se dá křesťansky a demokraticky přemáhat válka, kterou rozpoutala poslední koloniální velmoc a mravní malomoc světa.

Autor přednáší systematickou teologii na TF JU v Českých Budějovicích a na KTF a HTF UK v Praze

Ctirad Václav Pospíšil




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

E15
Nejčtenější