Tak jsme s Jirkou Lábusem nainstalovali další trubku s poezií na malvazinský hřbitov. Načetl nám například Hřbitovní kvítí. Roura vypadá jako zvukovod na lodi. Jako by se dole v záhrobním podzemí větvila a klikatila až ke kobce, kde leží či sedí třeba Egon Bondy, Mejla Hlavsa nebo Ladislav Klíma. Undergroundová poezie, která se doslova line z undergroundu. Představuju si, že tam dole v zakouřeném kamrlíku Bondy odklepává cigáro a čte autorské čtení pro jednoho posluchače, který stojí nahoře doslova na kanálu.
V době americké prohibice na alkohol vznikaly tajné bary. V New Yorku je jeden takový, který na onu atmosféru navazuje. Jmenuje se Please don’t tell. Uvnitř normální bufet s hot dogem, nikde nic zvláštního. Pak se objeví pár, který jde k telefonní budce. Vytočí číslo a tajné dveře se otevřou a octnete se v přeplněné místnosti, tajném baru. Před naším hřbitovním Poesiomatem je úplně náhodou taková mřížka, na které se stojí. Musí se párkrát zatočit klikou, aby se vytvořila elektřina. Navozuje to pocit jako při telegrafním spojení.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
