V posledních týdnech proběhla českými médii zpráva, že manželé Katarína a Ondřej Vlčkovi založili rodinnou nadaci, do které vložili aktiva v hodnotě 1,5 miliardy korun. Fond této nadace bude pomáhat rodinám zasaženým závažným onemocněním jejich dítěte. Tato pomoc je na české poměry bezprecedentní a dech beroucí nejen svojí velikostí, ale především tím, že ji Vlčkovi dávají ze své vlastní kapsy. Zaslouží si za to velikou úctu a poděkování. Při čtení podobných zpráv si člověk uvědomí, že tu jsou ještě skuteční lidé s velkým L a srdcem na správném místě.
Zpátky do skutečné a většinové reality České republiky však člověka vrátí nekonečná přetahovaná o to, zda společnost Agrofert, kterou premiér Andrej Babiš vložil do svěřenského fondu, čerpala evropské či české dotace oprávněně a zda bude něco vracet či nikoliv. A zatímco mnozí Češi v minulých dnech se zatajeným dechem četli rozhovory s manželi Vlčkovými o tom, co je vedlo věnovat tak nemalé prostředky na charitu, Agrofert si pro změnu koupil celostránkové inzeráty ve vybraných novinách, ve kterých hlásá, že společnost žádné dotace vracet nebude, protože k tomu není důvod, a čtenáře odkazuje na holdingový web, kde se vše snaží stylem sobě vlastním vyvrátit.
Katarína a Ondřej Vlčkovi v rozhovoru vysvětlují, proč dali 1,5 miliardy do své charitativní nadace:
O vztahu Babiše k Agrofertu už bylo v posledních letech napsáno mnoho. Různá média nebo neziskové organizace už přinesly nespočet zpráv, že i přes veřejné proklamace je Babiš stále skutečným vlastníkem Agrofertu. Naposledy tak učinila například organizace Transparency International, která uvedla že německý registr skutečných vlastníků firem eviduje Babiše jako akcionáře a obmyšleného u společnosti SKW Stickstoffwerke Piesteritz, která je součástí koncernu Agrofert. Na tyto a podobné zprávy Babiš kontruje prohlášením, že vše je nesmysl, kampaň a že nic vracet nebude. A především že Agrofert neřídí a neovládá. Asi každý tak trochu chápe, že to premiér říkat musí, protože jinak by svoji pozici politicky neustál. Je však jasné, že i kdyby to pravda byla, tak Babiš se po ukončení svého politického angažmá do čela Agrofertu nepochybně vrátí a bude mít užitek ze všeho, co se v této společnosti za poslední roky nakumulovalo.
Podívejme se na zprávy o nadaci manželů Vlčkových a dotace pro Agrofert ještě jinak. Ondřej Vlček je úspěšný a schopný manažer a je generálním ředitelem společnosti Avast se světovým přesahem. Ještě nedávno o něm věděli jen zasvěcení nebo ekonomičtí novináři, když sestavovali žebříčky úspěšných a movitých Čechů. Jinými slovy, Ondřej Vlček o sobě příliš nemluvil, nevytahoval se, co má a co umí (a přitom by dost dobře mohl), a pak učinil toto.
Andrej Babiš je opakem. Všude se prezentuje jako nejlepší z nejlepších, bez kterého bychom tu skoro všichni pošli hladem a ve špíně. U všeho musí být a do všeho mluví. Dává na odiv, jak velkou společnost vybudoval. Teď samozřejmě tvrdí, že s ní nemá nic společného, protože vyhověl tlaku tradičních stran a vložil ji do svěřenského fondu. Myslím, že počet lidí, kteří mu to věří, se povážlivě zmenšuje. Na svém webu Agrofert píše, že z dotací nežije, není na nich závislý, ale protože tady jsou, tak je čerpá. Z mnoha ekonomických analytických textů, které byly publikovány v minulých letech, je přitom jasné, že právě dotace všeho druhu jsou pro Agrofert důležitým zdrojem příjmů, a to do té míry, že jejich celková výše v některých letech byla vyšší než daň z příjmů, kterou Agrofert odvedl do státního rozpočtu. Co toto zjištění znamená, snad chápe každý.
Ale zpět k samotné pointě. Ondřej Vlček a jeho žena tady věnují svoje vlastní peníze na pomoc druhým. Vidí v tom smysl svého života, ale i odpovědnost, kterou vůči společnosti mají. Ve stejnou dobu se tady Agrofert a potažmo Andrej Babiš bijí v prsa, že Agrofert nic vracet nebude a čerpání dotací bylo a je v pořádku. Je přitom jasné, že z takto načerpaných peněz nebude mít užitek ani Česká republika, ani její nemocní či jinak potřební občané, ale (třeba až v budoucnu) spíš jen jeden jediný člověk. Je to více než výmluvný obraz dnešní doby. Je to líc a rub České republiky.
