nahoru

Blatný s ostudou přišel a s ještě větší odchází. Kolaboroval s Babišem a nese spoluvinu za tisíce mrtvých

Oldřich Tichý7. dubna 2021 • 12:20
Jan Blatný končí jako ministr zdravotnictví
• video: 
Martin Bartkovský

Odcházející ministr zdravotnictví Jan Blatný není hodný pan doktor z Moravy, který dělal ve vládě odbornou opozici premiérovi, a proto musel skončit. Ti, kdo se ho teď snaží právě tak vykreslovat, mají buď krátkou paměť, nebo lžou. Blatný stál rozhodujících pět měsíců v čele klíčového resortu a podílel se na všech – mnohdy chybných, neodborných a populistických – rozhodnutích kabinetu. Legitimizoval Babišovo vládnutí a jako každý, kdo se k něčemu podobnému propůjčí, si od slušných lidí zaslouží opovržení, nikoliv lítost.

První ostudu v ministerské funkci si Blatný uřízl hned v den nástupu, kdy jako kluk přistižený při lumpárně zapřel zjištění Reflexu, že dříve podepsal petici Milionu chvilek za odstoupení estébáka Babiše z premiérského postu. Přiznal se až po dvou dnech pod tíhou důkazů.

O morálních kvalitách dětského hematoonkologa z brněnské fakultní nemocnice bylo v tu chvíli více méně jasno. Nejen že nastoupil do vlády někoho, koho dříve považoval za amorálního gaunera a k jehož odstoupení vyzýval, ale ještě se za to najednou styděl a nechtěl to v nové situaci přiznat. Člověk s páteří se takto nechová.

V následujících měsících pak propadl i odborně a manažersky. Nejkřiklavější kiksy? Nechtěl či nedokázal například zabránit tomu, aby vláda v prosinci za zcela nevyhovující epidemiologické situace rozvolnila potřebná opatření – lidé si tak z obchodů kromě dárků přinesli domů i virus. A při svátečních návštěvách ho roznesli přesně tak, jak před tím původně sám Blatný varoval. Babišovi se ale předvánoční uvolnění populisticky hodilo do krámu a Blatný našel důvody, jak svůj názor ze dne na den změnit, nebo se tak alespoň věrohodně tvářit. Výsledkem je tragická bilance letošních prvních tří měsíců.

Kromě toho za Blatným zůstává zcela paralyzované ministerstvo – odešli spolupracovníci těšící se renomé výrazně většímu než sám ministr, rezignovali špičkoví experti z pracovních skupin, ignorování se dočkali ti odborníci a odborné týmy, jejichž názor Blatnému nevyhovoval… K tomu přidejme stále váznoucí očkování a vážné podezření, že skutečnou – byť veřejně nepřiznanou – ministerskou strategií bylo záměrné promořování společnosti. Ostatně Blatný hned na počátku epidemie mluvil o covidu jako o chřipce a už jako ministr zpochybnil statistiky vlastního úřadu o tom, kolik lidí vlastně na covid zemřelo.

To, že teď Blatný zhodnotil svých pět měsíců v čele resortu jako úspěch a prohlásil, že nevidí žádné pochybení, působí buď jako hodně černý humor, nebo jako naprostá ztráta sebereflexe a schopnosti objektivního hodnocení situace. Možná by pomohlo, kdyby se byl ještě jako ministr zašel podívat na kříži pokryté Staroměstské náměstí. I když těžko říct.

Blatný se pochválil, že pomohl zvládnout kritickou situaci, zabránit kolapsu zdravotního systému či třeba nastavit systém očkování. To vše ale ve skutečnosti zafungovalo nikoliv díky ministrovi a vládě, ale jim navzdory – díky enormnímu nasazení zdravotníků, díky úsilí hejtmanů a regionálních samospráv atd. Úspěchy a poděkování za zvládnutí situace patří jim. Za vládou – a tedy i za Blatným — zůstává zničená země, rozvrácená ekonomika, astronomické dluhy, pochybné zakázky a k dnešnímu dni 27 329 obětí. Za to si zaslouží pozornost policie a státních zástupců. A pokud ti dojdou k závěru, že na kriminál to není, pak alespoň doživotní vyloučení ze slušné společnosti. Blatný stejně jako Babiš a spol. Bez výjimky.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější