Za pár dní se sejde on-line sjezd nejstarší české politické strany. Dříve vrcholná událost politické sezóny je dnes na okraji zájmu. Tak dopadnou všichni, kteří zapomenou na skutečné zájmy svých voličů.
Sociální demokracie byla po revoluci obnovena jako společenství různých zájmů, osudů a příběhů. Od předúnorových antikomunistů přes komunisty všeho druhu až po pravdoláskařské chartisty. Regionálně měla hlavní bašty v pohraničních okresech a na Moravě. Všechny spojoval nesouhlas s tempem společenských změn, jenž byl podle jejich názoru překotný.
Od roku 1996 se ČSSD stala spontánním mluvčím sociálních vrstev, jimž revoluce nepřinesla očekávané zisky. Základem bylo průmyslové dělnictvo, pracovníci bývalých zemědělských družstev, učitelé a státní zaměstnanci. ČSSD byla nejsilnější ve chvílích, kdy dokázala vyvážit zájmy různých směrů a skupin. Opticky se to odráželo v tom, že v poslaneckém klubu byli poměrně zastoupeni jak dvacátníci, tak sedmdesátníci. Je to sice symbol, ale důležitý – když chcete někoho zastupovat, musíte tak trochu vypadat jako on.
Mladí a neklidní
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
