Na ty, kteří ve zjitřené situaci kolem České televize zasedli vůbec poprvé ke svým počítačům, aby sledovali internetový přenos ze zasedání její Rady, čekalo nepříjemné překvapení – přenos bývá k dispozici pouze v audioverzi, bez obrázku. A protože nikdo z radních nemá témbr charakteristický jako Karel Gott, mohl laik zpočátku pouze hádat, kdo právě mluví.
Fakt ale je, že netrvalo dlouho a hrdinové toho kusu se představili sami. Rada ČT si o pozornost řekla po předchozím zasedání, které proběhlo před dvěma týdny. Během něj na návrh Hany Lipovské odvolala dozorčí komisi, a to podle mnohých tak sporným a uspěchaným způsobem, že to vzbudilo zájem všech, jež znepokojuje letošní květnové dovolení nových členů Rady – stali se jimi chroničtí kritici České televize, lidé s propojením na Hrad či na Janu Bobošíkovou, která se viditelně nikdy nesmířila s tím, že v roce 2000 během televizní krize patřila mezi poražené. Odvolání dozorčí komise je považováno za test síly nově složené Rady a nutno podotknout, že to byl test úspěšný – hlasovalo pro něj deset členů, což už je tak početná parta, že by byla schopna „odejít“ generálního ředitele Petra Dvořáka.
Kdo zasedání sledoval s tím, že okamžitě zjistí, jestli je ta Rada ČT dobrá nebo špatná, a zda se na ní skutečně zaživa grilují lidé, musel být zklamán. Ve středu byla hlavně velmi zdlouhavá. Na druhou stranu, kdo si počkal, ten se dočkal. Z šedivého procesního popela nám hned v úvodu vyvstali dva hlavní rivalové. Na jedné straně Pavel Matocha (jeden z trojice v květnu dovolených), místopředseda Rady a řídící schůze, na straně druhé Zdeněk Šarapatka.
Ten první přišel s návrhem, že to, co se upeklo dopoledne na neveřejné pracovní poradě, se nyní pouze odhlasuje, ten druhý chtěl diskuzi, v níž by argumenty zazněly veřejně. Šlo totiž o dost – o legitimitu odvolaní dozorčí komise jako celku, kterou zpochybnil Senát, ministr kultury i litera Zákona o České televizi. Matocha diskusi nepřipustil, podle rozkladu, který si „jeho křídlo“ nechalo vypracovat „profesionálním právním týmem“, postupovala Rada správně. Na dotaz, o jaký tým šlo, odmítl odpovědět.
Spor vygradoval ve chvíli, kdy Zdeněk Šarapatka začal číst dopis generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, poukazující na problematický profesní životopis některých kandidátů do nové komise, které nominují samotní členové Rady ČT. Byl to zištný přednes určený hlavně nám, co přenos poslouchali, o tom žádná. Řídící Matocha se rytmicky snažil Šarapatku přerušit monotónním zaříkávadlem: „Pane Šarapatko, nemáte slovo, odejímám vám slovo“. Po sérii oboustranných emotivních výpadů („Pane Šarapatko proč jste to četl, zdržujete nás,“ „Nezneužívejme schůzi k sáhodlouhým vystoupením“, „Pojďme to uklidnit“, „Zavolejte na mě policii“ a „Vyfoťte si moje auto“), co nikoho nepřesvědčily o tom, že by Rada táhla za jeden provaz, schůze upadla do běžné, a pro nezainteresovaného člověka téměř nestravitelné rutiny.
Vzhledem k tomu, že se Šarapatka odmítl zúčastnit volby nové dozorčí komise, bylo po legraci. Návrh odložit volbu o dva týdny a celou věc ještě prozkoumat neprošel, takže nastala zdlouhavá, několikakolová procedura s četnými přestávkami, která nakonec vyústila ve zdárný konec. Ten ale může být pouze zdánlivý. Vzhledem k tomu, že čtyři z pěti členů odvolané komise doručili Radě předžalobní výzvu, může se stát, že tu zanedlouho budeme mít dozorčí komise dvě. Téhle Radě to zřejmě nevadí. Její podstatná část nekouká napravo nalevo. Chce vypadat, že se fakt „nezakecá“. Někam strašně spěchá. Kam, to si můžeme pouze domýšlet.
