Malé obce zažívají během druhé vlny koronaviru opětovnou invazi obyvatel metropolí. Fenomén chalupářství je s námi už půl století, jenže teď se vztah města a vesnice změnil. Lufťáci tahají za kratší konec provazu.
V dobách protektorátu utíkali obyvatelé velkých měst do kin. Čekala tam na ně Přítelkyně pana ministra, uvítal je Roztomilý člověk, potěšili se s Dívkou v modrém. Plátnům vládl Oldřich Nový s plejádou okatých naivek, a především: zápletky snímků i jejich reálie, ačkoliv se tvářily jako veselohry ze současnosti, ani nenaznačily, že jde o filmy natočené v okupované zemi. Německá moc se prostě v romantických komediích Martina Friče a dalších vůbec neobjevila. Kromě výletů do lepší společnosti elegantně oblečených lidí mohli diváci uniknout do další idylky, tentokrát historizující. V roce 1940 byla poprvé zfilmována Babička. Tady už byl kontext zřetelnější, byť vycházel ze samotné předlohy: rázovitému, prostému lidu moudře a laskavě vládne rakouská paní kněžna. Tedy vlastně Němka.
Od nácků k Husákovi
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
