Jedinec, internetový troll, PR agentura či kdo to vlastně stojí za falešným účtem nového ministra zdravotnictví Jana Blatného, poněkud přestřelil. Výroky o vypínání nočního osvětlení, vyhrazení výtahů pouze pro seniory a další nápady podlomily důvěru veřejnosti v ministerstvo zdravotnictví a zcela lživě zdiskreditovaly člověka, který v té chvíli ještě ani nebyl jmenován do úřadu.
Popírači koronaviru, odmítači roušek a dezinformátoři se radují, protože zveřejněné bludy budou ještě několik dní kolovat různými facebookovými skupinami a tiše erodovat důvěru veřejnosti v nového ministra. Na druhé straně je třeba objektivně přiznat, že vláda si svou leckdy kostrbatou komunikací a nejistou obhajobou některých opatření o podobný kousek sama řekla.
Hned v úvodu dodám, že satira do veřejného života patří a politik s ní musí počítat. Sám ty nejlepší vtipy, trefující se do mé výšky, dávám na sociální sítě. Stejně tak se občas pobavím u hlášek parodických účtů, které jsou mnohdy kořením debat na českém Twitteru.
Proč se v dané chvíli tedy stavím značně kriticky k falešnému účtu nového ministra zdravotnictví Jana Blatného? Věřím, že pro mnoho uživatelů sociálních sítí, a soudě podle reakcí na účtech některých novinářů, i pro zástupce médií, nebylo zřejmé, že jde o satirický účet. Tato informace se v profilu objevila až ve čtvrtek odpoledne, tedy necelý den po zveřejnění těch výroků, které napáchaly asi největší škodu. A do napsání tohoto komentáře nezasáhl ani Twitter, který v jiných případech zasahuje velmi promptně – třeba pokud se jedná o Black Lives Matter. Tady přitom jde o zdraví a o životy, a to v době nouzového stavu. Za normální situace by nad tím šlo mávnout rukou, ale my nejsme v normální situaci. Druhá vlna koronavirové epidemie bezprecedentně svírá Českou republiku, zdravotní systém se pomalu dostává na hranu svých kapacit. Nemluvě o tom, že by mělo být standardem, že když si chce někdo dělat srandu, třeba právě z ministra, označí svůj účet jako účet falešný, parody účet apod. I satira by měla dodržovat elementární pravidla.
Jistě, věc je třeba posuzovat z širšího kontextu. Dnes už exministr zdravotnictví Roman Prymula svým půlnočním výletem do zavřené restaurace vytvořil určité podhoubí pro podobné fórky. I přesto všechno, a může to být těžké, bychom se nad to měli povznést, klidně si zanadávat, uvolnit negativní energii a neopakovat stejné chyby.
Jak jsem psal v nedávném komentáři „Cesta do hloubi našich koronavirových duší“, vláda má vůči veřejnosti komunikační dluh. Komunikace i vysvětlování se musí zlepšit. Členové vlády musí eliminovat a vyvrátit jakékoli pochybnosti a zejména nelogičnosti v opatřeních. Vyrovnání tohoto dluhu vnímám jako jednu z hlavních misí nastupujícího ministra. A nejde tu vždy jen o prezentaci samotných opatření, ale o onen psychologický moment. Tedy schopnost reakce na nejčastější výtky, otázky, schopnost vyvrátit nejčetnější mýty a polopravdy. Je třeba se na to dívat pohledem skeptiků, pohledem lidí, kteří ta opatření víceméně dodržují, ale nelíbí se jim jejich nelogičnost či razance.
Měli bychom si uchovat zdravý rozum a nehazardovat s už tak dost nalomenou důvěrou veřejnosti. Ve finále je to totiž jen voda na mlýn všem pochybovačům a vyznavačům konspiračních teorií. To platí pro všechny – pro ministry na straně jedné a pro internetové vtipálky na straně druhé. Humor musí být součástí našich životů i v těžkých chvílích, ale všeho s mírou, i s černým humorem. Pokud se tu dnes bavíme o polovojenském, poloválečném režimu se zákazem vycházení, s výraznými omezeními našich svobod, ale na sociálních sítích to frčí, jako by se nic nedělo, tak nevím, co si o tom mám myslet. Když jde přitom o názor zpochybňující závažnost koronaviru, jsou sociální sítě, vyhledávače a třeba i YouTube nesmlouvavé. Někdy je to podle mě až na hraně cenzurování, což v důsledku může u lidí vyvolat přesně opačný efekt. Naopak u falešných účtů, které nejsou na první pohled rozpoznatelné od originálů, mi tato akčnost poněkud chybí.
Autor je poslanec hnutí ANO
