Je to celé absurdní… Roman Prymula se diví, že se všichni diví. A diví se nápaditě…
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Dá se pochopit, že nyní už nejspíše končící ministr zdravotnictví Roman Prymula má jistý pocit nespravedlnosti. Že neudělal zas tak nic špatného. Že schůzka na Vyšehradě nebyla ničím až tak skandálním. Anebo dokonce, že to na něj tak trochu navlékli…
Způsob, jak to vše vysvětluje, ale posouvá hranice politické komunikace dál, než by zvládl leckterý kariérní politik. „Hodnotil jsem během víkendu celou tu situaci. A kdybych měl celou tu situaci popsat, tak jsem se samozřejmě necítil příliš odpovědný za nějakou tu část, která byla odborná, to znamená nosit roušku v tom prostoru tak, jak jsem byl,“ zaujal k tomu všemu Roman Prymula jasné a srozumitelné stanovisko v Otázkách Václava Moravce.
Nicméně pak v nedělní debatě na ČT dodal: „Co se týká politické odpovědnosti, tak tu v téhle chvíli cítím.“ Alespoň něco.
Podobně zajímavě se vyvíjela i diskuse kolem toho, zda Roman Prymula konzultoval svůj politický osud i s někým z Pražského hradu, který je považován za jeho spojence. „Mluvil jsem velmi krátce,“ zněla první odpověď. A ve stejném duchu to pokračovalo i na dotaz, s kým vlastně mluvil: „Já jsem byl jenom upozorněn, jak se ta situace vyvíjí, a byl jsem dotázán, co budu dělat, nic víc.“
A do třetice, na přímý dotaz, zda to bylo s hradním kancléřem Vratislavem Mynářem, se konečně napjatému divákovi dostalo jasnější odpovědi: „Mluvil jsem s panem kancléřem, ale to byla jenom orientační otázka, co hodlám dělat.“ Neboli jasnější, ale zas ne tak úplně jasné.
To hlavní je samozřejmě publikace fotek z onoho nešťastného vyšehradského setkání. „Byl jsem lehce v šoku, protože celá ta schůzka pro mě byla lehce absurdní.“ V čem byla absurdní? „No to, co se z toho udělalo.“ A co různé verze, kde se ona inkriminovaná akce konala? „Já ten objekt neznám. Myslel jsem si, že jsem opravdu v nějakém zadním salonku. Ptal jsem se, kde jsem vlastně byl, a bylo mi řečeno, že to je nějaký pronajatý prostor kapituly.“ A proč se schůzka nekonala třeba v parlamentu? I tady se nabízí logické vysvětlení: „„Neznám detailní pravidla, jak to tam chodí.“ Takže nyní už je všechno jasné…
Roman Prymula vyvolával silné emoce, bylo těžké si na jeho působení nevytvořit názor. Ať už kladný, či záporný. O to překvapující je, jak vágně se k celé situaci s vyšehradskou schůzkou postavil. Nejdřív naznačoval, že bude rezignovat, pak zase ne. A vzápětí zase ano, ale… „Jsem v tuto chvíli okamžitě připraven rezignovat, ale musí tady být nástupce, komu to předám,“ dal si v nedělní debatě na ČT neobvyklou podmínku.
A jestli rozumí, co se kolem něj děje? „Připadá mi to absurdní,“ zopakoval odpověď ve stylu Černých baronů. A dodal: „Nechápu, co za masmediální hru se tady hraje.“ Škoda ministra, který dokáže vše tak jasně vysvětlit…
