Ukazuje se, že lidstvo je mnohem zranitelnější, než si ve své pýše myslelo. Epidemie i v minulosti přicházely a odcházely a svět se tak či onak nějak srovnal. Lidé pak našli svoji novou normalitu, tedy stav chování a jednání odpovídající normám. Jenže v tom je právě dnes ukryt ten pověstný ďábel. Co je tou dnešní normou? Sociální izolace, strach z nákazy, zneužívání situace k mocenským a byznysovým sobeckým účelům, nové dělicí čáry ve společnosti, ztráta perspektivy a naděje, narůstající pocity úzkosti… Kdo ví? Asi ze všeho trochu.
Zoufale nyní schází lídři, kteří by dokázali pravdivě a se vší odpovědností vyvést ostatní ze skutečné i latentní krize. Takoví, kteří by měli duchovní přesah a nešířili by ani zmiňovanou paniku a ani pocity falešného sebeuspokojení. Měli by mít dostatek moudrosti, pokory a empatie, jít příkladem, a to i ve skromnosti, pokud nás čeká období uskromnění.
Snili jsme si o tom, že 21. století bude charakterizovat období míru, prosperity, inovací a také vzájemné sounáležitosti a solidarity. Jenže se ukazuje, že jedinou dnešní jistotou je to, že nic není jisté. Teď jsme až po uši v globální pandemii viru, který nepatřičně vytěsnil všechny ostatní nemoci. Zdravotnické, hygienické a záchranné kapacity zažívají zatěžkávací zkoušku. Je smutné, že i v takto přeexponované a nesmírně závažné situaci si někteří hrají svoje egoistické mocenské hry. To není jen o nekompetentnosti, ale zejména o barbarské nemravnosti. V každé zemi je to velmi odlišné. Česká republika je bohužel rukojmím jednoho sociopata, který bere ohledy jen na sebe sama.
Můžeme v této situaci věřit uváděným číslům, kterými se zdůvodňují ta či ona opatření a nařízení? Co například víme o způsobech a metodice testování a trasování? Nerespektování nařízení vládnoucí věrchušky však může vést k trvalému omezování svobody a plíživému nástupu soft totality. Nouzový stav (lockdown) je lákadlem pro všechny autoritativní náčelníky. Takový nenápadný puč a svoboda je fuč.
A aby toho nebylo málo, tak nás mohou potkat v brzké budoucnosti i další katastrofy, které souvisí s klimatickými změnami, jež máme tendenci stále nebrat příliš vážně. A pak taky nelze vyloučit cílené útoky na počítačové a datové sítě kdekoliv na světě. Pokud z Číny unikl covid-19, pak to může být i předzvěst expanze čínské umělé inteligence a hackerských kapacit do komunikačního prostředí zbytku světa. Je to větší hrozba než všechny zbrojní arzenály na celé planetě. Představte si takový globální blackout. To se pak v mžiku všechno rozpadne. Velmi poutavě o tom píše Marc Elsberg ve svém bestselleru Blackout, s podtitulem „zítra bude pozdě“. Děj knihy se může až mrazivě snadno proměnit v realitu. Stejně tak jako u knihy skotského autora Petera Maye Karanténa, která popisuje děsivou zhoubnou pandemii. Tyto a jiné brilantní sci-fi prognózy se opravdu povážlivě blíží budoucím možným scénářům. Jinými slovy platí, že se dá vše využít i zneužít. Svět je neklidným a často i nebezpečným místem k žití, a navíc lépe již bylo, kdy jsme teď zažili několik desetiletí relativního klidu a relativní prosperity. Jiný svět však nemáme, a jaký si jej uděláme, tak takový ho budeme mít. Začít můžeme tím, co můžeme ovlivnit my sami. Třeba tím, že nebudeme volit zlo a nebudeme lhostejní k tomu, co se děje ve veřejném prostoru. To může každý z nás.
