nahoru

Bohumil Pečinka: Raději zvracet s Francouzem než se objímat s Rusem

Bohumil Pečinka 14. srpna 2020 • 12:00
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
Paměť národa

V současné době žije necelých 20 procent lidí, kteří v dospělém věku zažili okupaci v srpnu 1968, od níž uplyne dvaapadesát let. Někdy se zdá, že vzpomínky na tuto událost odejdou s jejich pamětí.

V posledních týdnech probíhaly v různých médiích polemiky o povaze socialistického režimu, který tu vládl v letech 1948–89. Debaty vyvolal rozhovor s děkanem pražské filozofické fakulty Pullmannem, který opakovaně obhajuje některé prvky minulého režimu a jeho „sepětí s lidem“. Přesněji, že minulý režim stál na shodě ovládaných s ovládanými.

Pullmann reprezentuje proud v současném myšlení, jenž se snaží dát minulému režimu lidštější tvář. Jde to ruku v ruce se zájmy současné vlády a části intelektuální obce, která se snaží rehabilitovat socialismus a zkusit některé jeho postupy „znovu a lépe“.

 

Zdroj moci? Rusko

Na okraji těchto debat je, že někdejší Československo nejpozději od srpna 1968 bylo nesuverénním a okupovaným státem. Tento aspekt se příliš v debatách neobjevil, i když je podstatný. Spisovatel Milan Kundera ve svém slavném eseji o tragédii střední Evropy napsal, že velká maďarská vzpoura v roce 1956 a krvavý masakr, jenž následoval, pražské jaro a okupace Československa v roce 1968 nebo polské revolty v letech 1956, 1968 a 1970 měly podporu prakticky veškerého obyvatelstva.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku