Nová izraelská vláda je z definice dočasným konstruktem. Celé vedení země, až na prezidenta, bude mít prozatímní postavení: předseda Knesetu a zároveň vůdce vládní strany Modro-bílí Benny Ganc, do jehož rukou předseda vlády Netanjahu složil přísahu, zůstane v této funkci rok a půl, načež v čele vlády vystřídá toho současného. Současná koaliční dohoda se vůbec nezmiňuje o tom, jaké uspořádání zavládne ve zbytku funkčního období. Nejspíš se počítá s předčasnými volbami.

Čtyřikrát a dost

Vláda vzešla z čirého zoufalství: po trojích volbách během jednoho roku se žádné ze stran nepodařilo dosáhnout kýžené parlamentní většiny 61 či více mandátů. Koronavirová epidemie a znechucení veřejnosti neumožnily rivalům pokračovat v přetahování lana nebo jít ke čtvrtým volbám. Ve výsledku vznikla pestrobarevná koalice z nouze složená ze čtyř politických subjektů.

Politická roztříštěnost Izraele není důvodem společenské fragmentace, spíše naopak – nebývalé množství stran a hnutí obráží etnicko-náboženskou pestrost mladého státu. Aby uspokojil požadavky všech členů sešívané koalice, musel Netanjahu štědře rozdávat ministerské portfeje. Ve výsledku je nová vláda nejpočetnější za 72 let existence Izraele: je složena z 36 ministrů a 16 náměstků se statusem státních tajemníků.