Virus a permanentní kampaň udržely „kouzelníka Bibiho“ v čele izraelské vlády | Reflex.cz
nahoru

Virus a permanentní kampaň udržely „kouzelníka Bibiho“ v čele izraelské vlády

Petr Sokol31. března 2020 • 16:40
Benjamin Netanjahu - ilustrační snímek
Benjamin Netanjahu - ilustrační snímek
• foto: 
Reuters

V izraelských politických komentářích byl v posledních dnech paradoxně nejčastěji citován bývalý špičkový anglický fotbalista Gary Lineker. Kdysi se stal slavným jeho citát o tom, že „fotbal je hra, která se hraje 90 minut a na konci vždy zvítězí Němci“. Izraelští političtí komentátoři Linekera teď po turbulencích na politické mapě své země parafrázovali takto: „izraelská politika je zápas, který se hraje 90 minut a na konci vždy zvítězí Bibi“.

Benjamin „Bibi“ Netanjahu, lídr konzervativní strany Likud, totiž míří k vytvoření své další vlády. Muž, jemuž jeho příznivci přezdívají „král Bibi“ nebo „kouzelník“, už v nejvyšším izraelském vládním úřadu strávil přes 13 roků a už loni překonal v délce řízení kabinetu i legendárního zakladatele státu Davida Ben Guriona. V rezidenci na Balfourově ulici v Jeruzalémě, kde sídlí izraelští předsedové vlád, Natanjahu bude zítra pobývat bez přestávky už dlouhých 11 let, protože jeho druhé premiérské období začalo právě 31. března v roce 2009. A od té doby ho nikdo v politice židovského státu nedokázal z čela kabinetu dostat.

Troje volby

Cesta k nyní vznikající vládě byla ovšem v Bibiho politické kariéře možná vůbec nejsložitější. Po opětovném vítězství jeho pravicově-náboženského bloku stran v loňských dubnových předčasných volbách ho totiž opustil jeho dlouhodobý spojenec – strana Avigdora Liebermana Izrael, náš domov, která reprezentuje hlavně Izraelce přišlé do země ze států bývalého Sovětského svazu. Díky tomu vznikl v izraelské politice pat, kvůli kterému šli občané v této zemi během posledního roku volit Kneset, jak se jmenuje zdejší parlament, ještě dvakrát.

Až po volbách na počátku března se ovšem dosavadní nerozhodný jazýček na vahách – lídr „ruské“ strany Avigdor Lieberman – rozhoupal a přiklonil se na stranu aliance levostředových a arabských stran. V tu chvíli se zdálo, že politická kariéra sedmdesátiletého Bibiho končí a dosavadní úřadující premiér se bude muset zaobírat už jen trestním stíháním za údajné zneužití své funkce, v jehož rámci už čeká na soudní proces.

Devět politických životů

Jenže Netanjahu jako politik už dlouho připomíná kočku, která má minimálně devět politických životů. V situaci, kdy jeho oponenti po volbách, přestože pravice krátce po sečtení výsledků získala jednoho přeběhlíka, v parlamentu disponovali většinou šedesáti jednoho poslance ze sto dvaceti, se Bibi opět nevzdal a využil tři svá esa. Zaprvé setrval ve svém politickém stylu, který se vyznačuje permanentní politickou kampaní, kdy ve všem postupuje, jako kdyby volby měly být už zítra.

Za druhé Netanjahu celých posledních 12 měsíců rezolutně odmítal opustit své tři menší spojence v pravicově-náboženském bloku – osadnickou stranu Pravice a dvě uskupení ortodoxních věřících (Šas a Sjednocený judaismus tóry) a ti mu věrnost opláceli.

S Araby či bez

Jeho blok byl zatřetí navíc mnohem soudržnější než levicovo-arabská aliance s hypotetickou většinou v Knesetu. Netanjahův hlavní oponent Benjamin „Benny“ Ganc se mohl totiž vlády sám ujmout jedině tak, že poruší svůj předvolební slib a postaví svůj nový kabinet na podpoře koalice Jednotná kandidátka, kterou tvoří strany arabských Izraelců. Netanjahu totiž získal opakovaně většinu mezi židovskými voliči a

Ganc ho mohl sesadit jedině spojenectvím s Araby, které velká část izraelské populace nepovažuje za loajální občany státu. Ganc přesto začal podnikat kroky k vytvoření menšinové vlády levice, která by se opírala právě o arabské poslance, a do tohoto spojenectví chtěl dokonce vstoupit i dlouholetý velký rétorický Arabobijec Avigdor Lieberman. V tu chvíli se ale Gancovi vzbouřila část poslanců jeho vlastní koalice Modrá a bílá, kteří jasně odmítli „vládu s Araby“.

Protivirová koalice

To vše se událo za dnů, kdy v Izraeli začal rapidně stoupat počet nakažených koronavirem a těch, kteří museli do karantény. Netanjahu řídil opatření proti šíření viru jako úřadující premiér a nabídl kvůli kritické situaci Gancovi vytvoření „krizové“ velké koalice, které se v Izraeli říká vláda národní jednoty. Tahle nabídka za situace, kdy jediným dalším východiskem z politického patu byly čtvrté předčasné parlamentní volby v řadě, nakonec rozbila Gancovo spojenectví Modrá a bílá, které se vnitřně člení na tři samostatné strany. Složky „modro-bílých“ se totiž rozešly v názoru na to, zda přijmout Bibiho nabídku na krizovou („antivirovou“) velkou koalici.

Gancova strana Síla Izraele chtěla do koalice jít, další dvě složky – pravicovější uskupení Telem dalšího bývalého šéfa generálního štábu armády Moše Ja´alona a středová strana Ješ atid (Budoucnost existuje) bývalého televizního moderátora Jai´ra Lapida – odmítly přejít před dlouhodobé příkopy v izraelské politice a smířit se s koalicí, v níž by musely být se svým arcinepřítelem Netanjahuem. Preferovaly naopak čtvrté předčasné volby, přestože i jejich vnitřní průzkumy ukazovaly, že Netanjahuova popularita stoupla nejen díky epidemii, ale i v reakci na Gancova původní jednání o vládě s Araby.

Modro-bílý rozkol

Lídr modrobílých Ganc se přes rozpory ve vlastní koalici ve čtvrtek nechal hlasy části svých poslanců a celé pravice překvapivě zvolit šéfem Knesetu a začal následně s Bibim ihned finalizovat detaily budoucí koalice, což okamžitě přineslo rozpad jeho dosavadní aliance na dva poslanecké kluby. Zbytek modrobílých navíc začal Gance líčit jako „zrádce“ a „zloděje hlasů“, který si chce sednout do vlády se stíhaným premiérem i ortodoxními náboženskými stranami.

Ganc reagoval, že jako bývalý šéf izraelské armády vždy upřednostňoval zájmy Izraele před vlastními a stranickými a teď za virové krize přece země potřebuje vládu s podporou parlamentu a širokou politickou základnou. První průzkumy v nové situaci navíc ukázaly, že nadpoloviční většina Izraelců s jeho postupem souhlasí, a to včetně části „modro-bílých“ voličů.

Rotující premiér

Nyní se už jen dojednávají detaily vládního uspořádání. Zatím vše směřuje k tomu, že Netanjahu bude premiérem prvních 18 měsíců, zatímco Ganc povede rezort obrany nebo zahraničí. V říjnu 2021 by se potom v rámci tzv. rotace měl stát šéfem kabinetu Ganc. Není zatím jasné, jaká v té chvíli bude politická budoucnost Bibiho. Podle současných zákonů totiž v Izraeli paradoxně může být stíhaný politik premiérem, ale nikoli ministrem nebo vicepremiérem. Bibiho Likud proto možná nechá tento zákon změnit výměnou za to, že bude přijata zákonná norma, která Gancovi zaručí, že v době rotace Netanjahu původní dohodu nepodrazí. Takový zákon by měl stanovit, že v případě nečekaného vyhlášení předčasných voleb se Ganc stane automaticky premiérem přechodné vlády, která stát dovede k volbám.

Složení nyní vytvářené vlády by pak mělo být „půl na půl“. Polovinu obsadí pravicovo-náboženský blok a zbytek Gancova část modro-bílých, zřejmě doplněná o izraelské labouristy a pár dalších poslanců levostředového bloku, což mimochodem znamená, že skoro všichni Gancovi poslanci budou muset být ministry.

Izraelská politika má tedy, stejně jako v řadě posledních let, opět stejného vítěze, kterým se stal nezdolný politik Bibi Netanjahu. Tentokrát za to ovšem nevděčí jen svému urputnému politickému stylu, ale také mimořádně kritické situaci v zemi. Politické štěstí ovšem i teď přálo připraveným.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější