Vinařův rok: Asie dobývá Burgundsko, Česko od něj dělí už jen pár století | Reflex.cz
nahoru

Vinařův rok: Asie dobývá Burgundsko, Česko od něj dělí už jen pár století

Petr Cibulka7. května 2019 • 14:52
Vinařův rok: Asie dobývá Burgundsko, Česko od něj dělí už jen pár století
foto: Wikipedia Commons

Rozhodli jsme se navštívit po nějaké době Francii, konkrétně Burgundsko. Taková cesta se samozřejmě neobejde bez důkladné teoretické přípravy, takže jsme pár dní před odjezdem absolvovali samovzdělávací degustaci v Úvalech u Valtic ve Vile Daniela.

Pod odborným dohledem Libora Nazarčuka se na stole objevilo neuvěřitelných sedmnáct vzorků na téma Mersault. Že to bude náročný večer, se nakonec potvrdilo. Nebylo překvapením, že rozdíly ve zpracování a kvalitě jednotlivých vín nekorespondují s cenami, které jsou na trhu k mání.

Zda je to vlivem obchodní strategie distributorů nebo asijské poptávky po burgundských vínech, těžko ověřit. V každém případě je fakt, že vinifikace v barikových sudech, takzvaný burgundský způsob, má na světovém trhu vína stále své pevné místo.

Dobré jídlo? Zbytečná otázka

Po zmíněné degustaci jsme se rozhodli zdržet jakéhokoliv pití vína až do samotného příjezdu do Beaune, srdce Burgundska. To abychom si udrželi jisté stopy morální integrity a současně neměli posunuto vnímání chutí z konzumace jiného vína. První chybičku jsem udělal, když jsem se na hotelové recepci zeptal, zda je v okolí nějaká dobrá restaurace. Recepční se jen pousmál a na malé mapce mi ukázal, že v dosahu 100-150 metrů je asi šest restaurací s michelinskou hvězdou. Pádnější důkaz, že víno je ve Francii nedílnou součástí kultury stravování, už nepotřebuji.

K prvnímu setkání s místním vínem došlo při večeři; za užitečný považuji fakt, že nabízejí láhve o obsahu 0,375 l, takže je možné ochutnat během jídla více vzorků než při obligátních sedmičkách. V Burgundsku, ostatně asi jako v celé Francii, se připravte na vyšší ceny za jídlo i víno, na smažák za 3 eura tady opravdu nenarazíte.

A zde pár hlavních vinařských poznatků z Burgundska: Ve vinotékách a restauracích často narazíte na vína spíše průměrná. Jednoduše řečeno, když zaplatíte 40-50 za lahev, očekáváte aspoň něco mírně mimořádného. Možná je to tím, že skvělá vína mají v Burgundsku vyprodána a ta takzvaně průměrná zůstávají pro turisty.

Klenoty Burgundska

Pravý kulinářský zážitek včetně vína lze ovšem zažít v restauraci Le Monrachet, v Puligny Monrachet, kde víno prodávají také po skleničce, včetně 1-er cru apelací. Po několika vzorcích, skvostných už od toho prvního, jsme se „zaparkovali“ na skleničkách Pinot noir z Hospice de Beaune, apelace Beaune, ročník 2015. A k tomu gastronomie nejvyšší kvality.

V restauraci jsme se ocitli v obležení asijských turistů; je tedy zjevné, co a kdo poptávku (a ceny) po burgundských červených vínech táhne nahoru. Z vinného lístku si lze objednat i vína z Romane Conti La Tache za 15 tisíc eur. Cena automobilu v sedmičče. A teď si představte, že si takové víno koupíte, a bude v něm špatný korek…

Po takovém obědě je ideální zajet se vyvětrat na vinice. Nás nejvíce lákal kopec nad vesnicí Aloxe-Corton se slavnou vinicí Corton Charlemagne, založenou a vlastněnou už Karlem Velikým kolem roku 800. Zvětralý vápenec s načervenalými železoity dává celé oblasti nejlepší podmínky pro bílá i červená vína.

Na vinohradu pracovalo velké množství lidí, kteří ručně dočišťovali kmínky, okopávali zbytky plevele a vyvazovali tažně révy. Úzké řádky, kmínky nízké, černý úhor, to vše dohromady vypovídá o vysokém podílu ruční práce, nízkém výnosu a vysoké kvalitě místního terroiru. Zdejší vína za 250-350 eur mají svou hodnotu.

Perla z Mersaultu

Další den jsme začali s vínem poněkud později, až před dopolední jedenáctou hodinou, kdy jsme se potkali s jedním známým vinařem z Mersault, potomkem staré rodiny Rougeutů. Mají v oblasti 13 hektarů vinic, včetně 1-cru. Přivítal nás na staré zemědělské usedlosti, sídle vinařství. Sice v centru Mersault, ale obehnaném zdí a veškerým komfortem pro zpracování vína.

Všechny vinice a celý provoz přesunuli do bio hospodaření. Skutečný zážitek nás čekal ve dvouposchoďovém sklepě, kde jsme ochutnali asi dvacet vzorků. Vinice staré devadesát let, některá vína úplně bez síry, vína vyzrávaná 18 měsíců v barikových sudech. Po poledni nás Pierre-Henri zavedl do místní restaurace, která samozřejmě není označená, protože slouží jen místním vinařům. Na menu pouze ryby nebo s maso. Vinný lístek par exellence, pouze místní vína a pár souznějících oblastí, jako je Champagne. Vše za nákupní ceny.

Kombinace jídel a vína byla nadstandardní a upřímně řečeno téměř nešlo propadnout do lehkého alkoholového oparu. I na zpěv došlo. Následně manželka objevila vetešnictví a nakoupila pár nezbytností v podobě starých skleněných demižónů, železných a kamenných artefaktů. Netušíte, co po tak vydatném ochutnání místní gastronomie všechno potřebujete…

Při zpáteční cestě můžete přemítat nad neomezenou rychlostí v Německu jako výrazem osobní svobody, a nad tím, že naše vinařství je na dobré cestě, a že nás od zkušeností a zážitků, podobným těm burgundským, dělí už jen pár století.

Petr Cibulka




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější