Vinařův rok: Patří gruzínské sudy kvevri na Moravu, nebo ne? A patříme my na Západ, nebo Východ? | Reflex.cz
nahoru

Vinařův rok: Patří gruzínské sudy kvevri na Moravu, nebo ne? A patříme my na Západ, nebo Východ?

Petr Cibulka1. května 2019 • 19:03
Kvevri. Tradiční gruznské nádoby na výrobu vína
Kvevri. Tradiční gruznské nádoby na výrobu vína
• foto: 
Profimedia

Kvevri ano, nebo ne? Toť otázka sice mimo hlavní obligátní problémy, které řeší naši vinaři, jakými jsou například subvencované dovozy vín ze Španělska a Itálie, popřípadě z Nového Zélandu, Austrálie nebo Argentiny, ale otázka, která vzbuzuje hodně vášní. Tentokrát půjde o způsob vinifikace. Není to tak dávno, co především moravskými vinařstvími proběhla vlna nákupu hliněných nádob z Gruzie, zvaných kvevri.

Spousta malých, ale i větších vinařství se s odvahou pustila do této rurální metody zpracování vína. Inspiraci našli pravděpodobně po návštěvách rakouských sklepů v Kramstalu, nebo pod vlivem biodynamických vinařů, kteří tuto metodu často adorovali. Nakoupili kvevri a od té doby řešíme, jestli je to dobře, nebo ne. Hlavně proto, že výroba vína bývá spojená s danou kulturou té země, a kvevri jsou naší kultuře cizí. Samozřejmě lze respektovat i liberální postoj, ať si každý dělá, co chce, a když to někomu bude chutnat, tak ať.

Zároveň nám ale nikdo nemůže bránit v tom, že kvevri zasadíme do širšího kulturně historického kontextu: Otázka, zda patříme k Západu či Východu, se nad naší zemí přece vznáší po celou dobu tisícileté existence české státnosti. Filozof Václav Černý říká, že jsme determinování jednak Helény a jejich pojetím individualismu, tvůrci rozumu, logosu. A jednak Římem, který jako pokračovatel řeckého rozumu měl hlavní motto “spravovat“. Dát rozumu civilitu iuris romana, římského práva.

Jágr to schytal za návštěvu Číny. To je ale naprosté nepochopení toho, jaký slavný…

Vlivy

Pojem „psaný rozum“ je asi nejlepší a nejvýstižnější. Pak přichází židovský vklad do naší kultury v podobě monoteismu, a to se již nacházíme v křesťanství, které znamená pro veškeré člověčenství nový mravní étos. A vliv podle Černého přichází také od doby trubadúrů a počátků křesťanství, prvních křížových výprav. Díky převzatým prvním francouzským milostným písním jsme jasně orientovaní na Západ. Kus pravdy.

Ale již v tomto údobí raného křesťanství jsou moravské země, o které nám kvůli vínu jde především, více orientovány na okolní země, než dalekou Francii. Pak přichází období středověku a s tím i velký vliv Uherska na Moravu. Lokální sousedé jsou nastoleni, v Čechách to je jasně Německo, na Moravě Uhry a Rakousko. Přes Bílou horu a popravu českých pánů se posouváme ke katolicismu, který je vůči naší zemi zásadně jednotný.

Hra o trůny: 20 postav na zabití aneb Originální charakteristika hlavních postav…

Rakousko a Vídeň

Rozvoj Vídně nasává tisíce lidí z Moravy, kde speciálně v oblasti služeb jasně dominujeme. S tím jsou spojené i některá nedorozumění v interpretaci kulturní historie. Například vídeňská gastronomie je mýtus, protože skoro každá kuchařka ve Vídni pocházela z Moravy. Jde tedy spíše o kuchyni moravskou, než vídeňskou. Ale buďme velkorysí a speciální osvětu na dané téma si odpustíme. Rakušané mají už tak problém s nedávným zmenšením svého impéria na pouhopouhé Rakousko.

Praha, Čechy a Slezsko pod tlakem Německa žijí tak trochu svým životem.

Víno v Praze, víno od Říma

A teď se vraťme k vínu. První pořádné víno v Praze pocházelo samozřejmě z Moravy. Na svatbu Ludmily poslal sud nejlepšího vína Svatopluk. A Ludmila roku 874 nechala vysadit révu z Moravy u Mělníka. Pak dlouho nic, až přijel jasný vyslanec Occidentu Karel IV., který znal víno z Burgundska a Avignonu a přivezl rulandské modré a bílé. Za jeho vlády došlo ke skutečně ohromnému rozvoji vinařství v okolí Prahy. Nové vinice, nová práva, nová vína. A vinná réva natrvalo zapustila kořeny v Čechách.

Na Moravě jsou jasné známky vinaření z doby pobytu římských legií Marka Aurelia v okolí Mušova, Pohanska, Mikulčic. Byť se odhaduje, že zde pobývaly pouze sedm let, přítomnost Římanů v okolí Vídně byla neskonale delší a vliv na Moravu byl značný. Z bezpečnostních důvodů se v okolí řek vykácely lesy a sadila se réva. Vojáci v době míru, nebo jen občasných válek, měli co dělat. Po odchodu Římanů zde sídlili Keltové a nakonec Slované a Velkomoravská říše. Pěstování vína v ní bylo součásti hospodaření a to pak plynule přešlo pod další moravské državy.

Jacques-Yves Cousteau: Neunavný podmořský dobrodruh
Šimon Šafránek 22. června 2018 • 09:22

Jacques-Yves Cousteau: Neunavný podmořský dobrodruh

Zpět ke kvevri

Jak s tím souvisí sudy kvevri? Právě, že nijak.

Proto má smysl diskutovat, jakou má tato metoda stará zhruba osm tisíc let šanci u nás natrvalo zakořenit. Osobně se domnívám, že v čisté podobě nikoli. Prostě proto, že nejsme vášnivými příznivci Východu nebo Orientu. My máme vlastní historii a ta se na východ neohlíží. Když přijímat nějaké vlivy, pak ty jižní. To byla, a pro nás na Moravě stále je, historická stezka. Vídeň. A buď přes Benátky Jaderské moře až k Řecku, nebo přes Brennerský průsmyk Tyrolsko a Janov na Itálii, nebo Francii. Vliv je patrný i na odrůdách, které jsou na Moravě oblíbené: Ryzlink vlašský a tramín. Z Rakouska veltlín, z Německa sylván a ryzlink rýnský, Z Francie přes Čechy rulandské bílé a modré.

Nezatracujme gruzínskou metodu výroby vína, ta je jistě zajímavá a inspirující, ale v našem vinařství se spíše budeme věnovat výrobě oranžových vín v nádobách typu dolia, které mají blíže k Itálii a ve kterých jsou patrné opravdové kořeny moravského vinařství.

A ještě jeden argument mám, proč víno alespoň já dělat v kvevri nebudu. Když to nedělá velký znalec Gruzie Miloš Michlovský, tak k tomu má nějaký důvod. A proto podobně jako při výsadbě úzkých vinic, či rajonizaci, klasifikaci vinic na Moravě, razím heslo: Raději se mýlit s Milošem, než mít pravdu s ostatními.“

Vinařův rok: Husí škvarky jako moravské müsli a tlačenka jako carpaccio
Pat a Mat v reálu: Balkón bez vchodu, elektřina ve sprše a další stavařské úlety

Petr Cibulka


Klíčová slova: Kvevri, Gruzie, víno, Morava, vinařův rok


Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Srpen 1968 a 1969: Fotograf a režisér Josef Ráž vzpomíná na chvíle, kdy šli Češi proti Čechům
PREMIUM X Evangelium podle Mansona: Pologramotný vůdce sekty, vrah, co nezabíjel, a miláček popkultury
PREMIUM X Proč miluju Dalmácii aneb Malé vyznání velkého českého dovolenkáře středního věku
PREMIUM X Zelený Raoul: Tajemství hradního sklepení aneb Vstup přísně zakázán!
PREMIUM X Tenkrát v Hollywoodu: Příběh Quentina Tarantina a jeho zatím posledního filmu

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější