Oběd se stal luxusem. Lidé dnes řeší hlavně cenu, ne zdraví
Česko patří k nejrychleji tloustnoucím zemím Evropy, přesto se v debatě o zdravém stravování pořád točíme hlavně kolem ceny oběda. Co s tím může dělat stát, zaměstnavatelé a gastrosektor a kde už narážíme na limity reality? Mgr. Aneta Martišková, Corporate Affairs Director společnosti Edenred, mluví o datech, prevenci, generaci Z i o tom, proč je zdraví zaměstnanců byznysové téma, ne osobní volba.
Když se ohlédnete zpátky, změnilo se za poslední rok chování lidí, kteří využívají stravenky nebo stravenkový paušál?
Změnilo se výrazně. Každoročně realizujeme evropský průzkum stravovacích návyků Barometr FOOD a letos jsme se velmi detailně zaměřili na dopad cen. Výsledky ukazují, že restaurace v době oběda dál ztrácejí zákazníky. Polední menu se totiž za poslední roky výrazně zdražilo. Když porovnáme rok 2020 se současností, bavíme se o nárůstu zhruba o 60 korun na jednom obědě. Ještě důležitější ale je změna myšlení. Lidé dnes při výběru jídla řeší primárně to, zda si ho mohou dovolit. Zdraví, složení nebo kvalita surovin ustupují do pozadí. Sami respondenti otevřeně říkají, že cena je dnes důležitější než nutriční hodnota. To je oproti minulým letům zásadní posun.
Jak se tahle změna projevuje v praxi?
Vidíme to přímo na podobě poledního menu. Dřív bylo běžné, že zahrnovalo polévku, hlavní chod a nápoj. Dnes, kdy se průměrná cena oběda pohybuje kolem 199 korun, lidé šetří. Nejčastěji si objednávají pouze hlavní jídlo, polévka i pití z nabídky mizí. Současně dramaticky roste tlak na rychlost. Téměř padesát procent lidí uvádí, že oběd zvládnou do dvaceti minut. Rozhoduje vzdálenost restaurace od pracoviště, čekací doba a cena. V průzkumech nám strávníci opakovaně uvádějí, že se při poledním stravování odbývají. Obědovou pauzu přestávají vnímat jako příležitost k odpočinku a péči o sebe – a stává se z ní nutnost, kterou během dne musí splnit s co nejmenšími fi nančními i časovými náklady.
To zní jako dost varovný trend. Dá se s tím vůbec něco dělat?
Dá, ale jen systémově. Do řešení se musí zapojit stát, zaměstnavatelé i další partneři. Měli bychom si uvědomit, že stravování je klíčovou součástí péče o zdraví. O složení jídel se hodně mluví, ale málokdo vyvíjí úsilí k tomu, aby se situace skutečně zlepšila. Stravenky mají jeden zásadní efekt: peníze jsou účelově vázané na jídlo. Přibližně sedmdesát procent lidí nám říká, že při výběru restaurace sledují i to, zda stravenky přijímá. Stejné číslo potvrzují ze svého pohledu i restauratéři. Zároveň sami otevřeně říkají, že bez hostů se stravenkami by polední provoz často vůbec nedával ekonomický smysl. To, jak důležité to je, ukazuje i to, že zaměstnanecké stravování není okrajové téma, ale součást fungování celé gastronomie.
Často se mluví o zvyšování hodnoty stravenek. Proč systém dlouhodobě naráží?
Nelze úplně říci, že naráží. Na stravování zaměstnanců se lze dívat daňovou optikou, ale i ze strany péče o zdraví. Důležitý je poměr mezi těmito pohledy. Maximální výše daňově zvýhodněného příspěvku je daná vyhláškou, letos činí 129,50 koruny. Pokud ale průměrný oběd dnes stojí kolem 200 korun, je zřejmé, že model je potřeba neustále aktualizovat, aby odpovídal realitě. Já se na to dívám jako na společenskou smlouvu. Stát poskytuje daňovou úlevu a očekává, že zaměstnavatelé za to budou podporovat stravování u zaměstnanců, protože je to základní součást prevence a dlouhodobého zdraví populace.
Jakou roli v tom hraje stát?
Stát v tom hraje roli nepřímou, ale velmi významnou. Na jedné straně řešíme obezitu, nemocnost a tlak na zdravotní systém, na druhé straně necháváme stravování zaměstnanců v daňovém rámci, jenž už realitě neodpovídá. Přitom prevence je vždy levnější než řešení následků. My se snažíme tato data přenášet do veřejné debaty. Pokud nebudeme znát výchozí stav, nemůžeme nic měřit ani zlepšovat. A právě proto má smysl aktuální trendy sledovat prostřednictvím průzkumů, jako je právě například Barometr FOOD, který jako Edenred mezinárodně koordinujeme.
Jak na tyto argumenty reagují zaměstnavatelé?
Začínají slyšet víc než dřív. Zdravotní stav populace a obezita se dostaly do veřejného prostoru. Firmy si stále víc uvědomují, že nemocnost stojí peníze, nejen přímé náklady, ale zahrnuje i výpadky výkonu a dlouhodobou nestabilitu týmů. Argument prevence se postupně mění z „měkkého“ benefi tu na tvrdé byznysové téma. Zdraví přestává být jen osobní záležitostí zaměstnance a stává se součástí fi remní strategie.
Velkým tématem je generace Z. Jak se liší její očekávání?
Výrazně. Celý náš systém je postavený na fl exibilitě a personalizaci, což je pro generaci Z klíčové. Tito lidé chtějí mít možnost volby a přizpůsobení benefi tů vlastní životní situaci. Vidíme, že kladou velký důraz na psychické zdraví, které pro ně není tabu. Nemají problém mluvit o terapiích, psychologické péči nebo duševní pohodě a benef i ty na to skutečně využívají. Starší generace naopak častěji sahají po penzijním spoření, brýlích nebo doplňcích stravy. Například „baby boomers“ mají jako benefi t v oblibě také fi tness centra či podporu outdoorového sportu. Smyslem benefi tních systémů je, že každý zaměstnanec si z nabídky vybere to, co v daném období potřebuje nejvíc.
Často ale zaznívá: „Raději bych peníze“, je to tak?
Ano, to slyšíme často. A je to v pořádku. Z pohledu fi rmy jsou benefi ty fl exibilní nástroj. Pokud se f i rmě jeden rok daří, může je zvýšit. Pokud přijde horší období, může je upravit. Pro mnoho fi rem jsou benef i ty způsob, jak zvládat ekonomické výkyvy bez zásahů do struktury f i rmy. Zároveň zajišťují, že část prostředků směřuje skutečně na jídlo a péči o zdraví, nikoli jinam.
Jak do systému zapadá práce z domova a donáškové služby?
Velmi přirozeně. Benefity dnes lze využít i na donášku jídla. Je to reakce na realitu home offi ce. Lidé často nemají restauraci v docházkové vzdálenosti a volí mezi vařením a objednávkou. Je ale potřeba říct, že donášky vycházejí dráž. V Praze se průměrná cena oběda pohybuje kolem 220 korun. Nejdráže dlouhodobě vycházejí Praha, Liberec a České Budějovice, nejlevnější jsou regiony jako Zlínský a Olomoucký kraj. Regionální rozdíly přetrvávají a odrážejí se i v dostupnosti kvalitního stravování.
Zásadní. Nejde jen o jednorázový průzkum. V Česku se nám podařilo zapojit odbornou veřejnost – ministerstvo zdravotnictví, Státní zdravotní ústav, Hospodářskou komoru i Svaz obchodu a cestovního ruchu. Barometr je jednou nohou celého evropského programu FOOD. Druhou nohou je práce s restauracemi – program FOOD, který stojí na pěti jednoduchých principech. Patří sem mimo jiné monitorování současných stravovacích návyků, pravidelné zveřejňování výsledků šetření i šíření jednoduchých zásad pro zlepšení. Musí být jednoduché, administrativně nenáročné a pro restaurace snadno realizovatelné, jinak to nebude fungovat plošně.
Když Česko srovnáte s Evropou, kde jsme silní a kde máme rezervy?
Silní jsme ve vztahu k restauracím. Máme silnou „štamgastskou kulturu“ a velmi dbáme na kvalitu obsluhy a zážitek. To není v Evropě samozřejmost. Naopak slabinou je fakt, že sami Češi přiznávají, že zdraví při výběru jídla ustupuje ceně. To se dlouhodobě odráží i v míře obezity. Pokud víme, že patříme mezi nejobéznější národy v Evropě, je nejvyšší čas začít činit konkrétní kroky k dosažení změny.
Na galavečeru Gastropodnik roku předávala ocenění v kategorii Nejlepší obědové menu roku, které získala Jídelna Labuť z Chomutova. Co podle vás rozhoduje o tom, že se z běžného poledního menu stane podnik, kam se lidé vracejí pravidelně?
Podle mě rozhoduje především to, jaký celkový zážitek si host z oběda odnese. Není to jen o samotném jídle, ale o souhře více faktorů. Samozřejmě klíčová je kvalita a chuť – polední menu musí být poctivé, čerstvé a dobře připravené. Hosté dnes velmi rychle poznají rozdíl mezi průměrem a skutečně dobrým gastronomickým zážitkem, i když jde „jen“ o oběd. Velmi důležitým faktorem je také cena. U poledního menu lidé přirozeně zvažují poměr ceny a hodnoty – chtějí kvalitní jídlo, ale zároveň dostupné. Pokud podnik dokáže nabídnout férovou cenu odpovídající kvalitě, je to výrazná konkurenční výhoda. Důležitá je také stabilní úroveň. Tedy aby se hosté mohli spolehnout, že dostanou stejně dobré jídlo dnes, za týden i za měsíc. Velkou roli hraje rychlost a profesionalita obsluhy i příjemné prostředí. A v neposlední řadě je to vztah s hostem. Podnik, jenž své zákazníky zná, komunikuje s nimi a dokáže reagovat na jejich potřeby, například nabídkou vyvážených a moderních jídel, má mnohem větší šanci stát se místem, kam se lidé vracejí pravidelně, nejen z praktických důvodů, ale i proto, že se tam jednoduše cítí dobře.
Do jaké míry podle vás mohou podobné iniciativy, jako je ocenění Nejlepší obědové menu, motivovat restaurace k tomu, aby i v době rostoucích nákladů držely kvalitu a nutriční hodnotu jídel, od nichž dnes zákazníci často kvůli ceně ustupují?
Takové iniciativy jsou důležité hlavně proto, že posouvají debatu od ceny ke kvalitě. Připomínají, že oběd není jen rychlá nutnost, ale součást zdravého a produktivního pracovního dne. Ocenění vytváří pozitivní tlak i inspiraci. Ukazuje, že i při rostoucích nákladech lze hledat chytrá řešení, pracovat se surovinami efektivně, a přitom neslevit z úrovně ani výživové hodnoty. Restauracím dává zpětnou vazbu a zároveň jim pomáhá odlišit se v silně konkurenčním prostředí.
