Tento díl Hvězd Reflexu považujeme za mimořádné důležitý. Mapuje období, kdy byla země vystavena těžké zkoušce vlastního charakteru. Boj s pandemií dostal lidi i systém, v němž žijí, pod ohromný tlak. Stejně jako u hroznů vydávajících šťávu až pod velikým tlakem oddělil důležité od zbytného a jako ve filmu Až přijde kocour jsme optikou krize náhle jasně identifikovali syčáky a obětavce, schopné a neschopné, ty, kteří myslí na sebe, i ty, kdo myslí na druhé. Jelikož projekt Hvězdy Reflexu si vetkl do programu připomínat hvězdné hodiny každodennosti a její nositele, máme velkou radost, že musíme porušit pravidla. Na osobnosti, které v těžkých dnech reprezentovaly vynalézavost a solidaritu, nám obvyklých pět nominací nestačí. Nabízíme proto rozšířený speciál, přípomínající hrdiny koronavirové krize. Ať zůstane připomínkou, že nás v těžkých časech tihle lidé naplnili pocitem, který jsme pomalu začali zapomínat: totiž pýchou, že jsou „naši“. Pokud je opravdu všechno špatné k něčemu dobré, chce se nám říct, že tahle doba začala generovat novou, postbabišovskou elitu, na níž se většina z nás shodne, protože ji viděla v akci.
Předseda vietnamské komunity v Písku a okolí svolal už na začátku koronavirové krize dobrovolníky z řad Vietnamců žijících v Písku a rozhodl se, že pomůže městu, v němž podniká a žije. Hvězdou Reflexu je však jen jako zástupce tisíců Vietnamců z celé České republiky, kteří často nabízejí kávu a čaj zdarma pro zdravotníky nebo šijí roušky, můžete si u nich zdarma i vydezinfikovat ruce. Je to obrovské gesto, větší, než si Češi dokážou představit. Je možná na čase přestat si myslet, že se ve všech večerkách perou peníze nebo prodávají drogy. A taky bychom už konečně mohli přestat vietnamským prodavačům tykat.
