Za knihu trest smrti. I po 31 letech nabízejí islamisté za vraždu Salmana Rushdieho miliony dolarů | Reflex.cz
nahoru

Za knihu trest smrti. I po 31 letech nabízejí islamisté za vraždu Salmana Rushdieho miliony dolarů

Lukáš Lhoťan14. února 2020 • 12:20
Salman Rushdie.
Salman Rushdie.
• foto: 

Několik desetiletí před vyvražděním redakce francouzského časopisu Charlie Hebdo skupinou islamistů se odehrála událost, která předznamenala nástup doby, kdy lidé kritizující či zesměšňující islám se budou muset v Evropě obávat o svůj život. Dne 14. února 1989 vydal nejvyšší duchovní představitel šíitského islámu z Íránské islámské republiky, ajatolláh Chomejní (1902 až 1989) náboženský rozsudek smrti (fatvu) nad indicko-britským spisovatelem Salmanem Rushdiem za urážku zakladatele islámu Mohameda.

Salman Rushdie si trest smrti „vykoledoval“ za knižní román Satanské verše (vyšel v roce 1988), v kterém údajně zesměšňoval zakladatele islámu Mohameda a jeho manželky. Jenže muslimský hněv není namířen pouze na autora knihy Rushdieho, ale směřuje také na vydavatele a překladatele jeho díla. Muslimští fanatici zřejmě zavraždili například japonského překladatele Satanských veršů Hitošiho Igarašiho a pokusili se zavraždit i norského vydavatele této knihy. Za zavraždění samotného Rushdieho nabízejí íránští sponzoři potenciálním vrahům již několik milionů amerických dolarů. K íránskému hněvu se připojila například i Saudská Arábie, která po české vládě požadovala, aby v České republice zakázala vydávat český překlad Satanských veršů.

Ortodoxní islám v Evropě na vzestupu

Byť případ Rushdieho nebyl jedinou urážkou islámu ze strany nějakého příslušníka evropské civilizace, volání po jeho smrti ze strany určité části muslimů bylo v Evropě vnímáno jako exces, který jinak nemá nic společného s islámem. V době vzniku této kauzy ovšem žilo v Evropě mnohem méně muslimů, než žije dnes a než bude žít za 10 či za 20 let.

Pro ilustraci toho, jak rychle přibývá muslimů v Evropě, může posloužit infografika britské veřejnoprávní stanice BBC z roku 2005, která například v případě Rakouska tvrdí, že v něm v roce 2005 žilo zhruba 339 tisíc muslimů, což mělo tvořit zhruba 4,1 % rakouské populace. Podle tvrzení americké nevládní organizace v roce 2016 v Rakousku žilo již 6,9 % muslimů a podle Rakouské akademie věd (z roku 2017) to je dokonce 8 % muslimů (zhruba 700 tisíc osob) z celkové rakouské populace. Tedy za něco málo přes deset let se počet muslimů zhruba zdvojnásobil.

S nárůstem muslimské populace ovšem došlo i k nárůstu vyznavačů ortodoxního islámu v Evropě a v tom je největší problém. Podle islámského práva šaría je povinností muslima zabít toho, kdo nějakým způsobem uráží islám, a muslim má v případě muže urážejícího islám nebo islámského proroka Mohameda právo takovou vraždu spáchat okamžitě a nepotřebuje k tomu žádný soudní rozsudek nebo náboženský edikt (fatvu). Část muslimů samozřejmě argumentuje tvrzením, že toto je možné pouze v islámském státě, a ne v (zatím) neislámské Evropě, ale v islámu není žádná centrální autorita a jiní muslimové mají opačný názor, což ukázaly nejen vraždy lidí kolem vydávání Satanských veršů, ale také vyvraždění redakce francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo skupinou francouzských muslimů za to, že si dělal srandu z islámu a zakladatele islámu Mohameda.

Posun liberálního myšlení

Samozřejmě i mezi muslimy došlo k poevropštění a mnozí muslimové místo fyzického teroru volí mnohem „evropštější“ metody umlčení kritiky a zesměšňování islámu. Zakládají neziskové organizace a mnohdy s podporou Evropské unie a ve jménu boje proti rasismu a „nenávisti“ se snaží prosadit změny zákonů tak, aby kritika islámu či jeho zesměšnění se staly trestnými. Příkladem je nezisková organizace Islámská komise pro lidská práva (IHRC), která se snaží ve jménu boje proti takzvané islamofobii v celé Evropské unii prosadit zákaz kritiky a urážení islámu. Přitom samotná tato organizace šíří antisemitismus a nenávist; to ovšem nebránilo vedení Evropské unie financovat aktivity této neziskové organizace.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se trend prosazování zákazu kritiky a urážení islámu v Evropě zvrátil. Kdysi jsem ze strany liberálů a levičáků slýchával na adresu křesťanů, že jedním ze znaků svobodné společnosti je právo kritizovat i urážet křesťany; ovšem dnes jsou to právě mnohdy liberálové a ještě mnohem více levičáci, kdo volají po zákazu urážení a kritizování islámu. Možná se tak datum 14. února 1989 jednou stane součástí historie jako datum, kdy bylo zahájeno postupné prosazování zákazu urážení a kritizování islámu v Evropě.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější