Zobrazení královské stráže Nesmrtelných na zdi paláce v městě Susa

Zobrazení královské stráže Nesmrtelných na zdi paláce v městě Susa Zdroj: Wikipedia

Děsivá armáda starověké Persie: Nesmrtelní naháněli hrůzu všem, ztroskotali až v bitvě u Thermopyl

Perská říše byla za dynastie Achaimenovců, tedy v letech 550 – 330 př. n. l. čímkoliv, jen ne klidným místem pro život. Neustálá expanze impéria byla provázena potřebou obrovské armády. A v každé velké armádě je místo pro ty nejlepší, pro jednotku, které se budou nepřátelé obávat, jen o ní uslyší. Přečtěte si o nesmrtelných!

Nesmrtelní. Zní to skvěle – a strašidelně. Přesně tak se nazývali obávaní bojovníci v armádě perské říše (dnešní Írán - a jak se v něm cestuje?). Nemyslete si ale, že by byli skutečně nesmrtelní. Důvod jejich označení leží jinde. Nesmrtelných totiž bylo přesně 10 000. Ani o jednoho víc, ani o jednoho méně.

Pokud nějaký z nich onemocněl, padl nebo jinak přišel o schopnost sloužit svému králi, byl okamžitě nahrazen tak, aby počet vždy seděl. Kvůli tomu to vypadalo, že Nesmrtelní jsou skutečně nesmrtelní, protože jich neubývalo, ať se dělo co se dělo.

Nesmrtelným od dětství

Trénink budoucího vojáka elity perské armády začal zhruba v pěti letech. Učil se boji s mečem, kopím, lukem i holýma rukama. V neposlední řadě bylo také nutné umět přežít v přírodě bez podpory ostatních, aby mohli Nesmrtelní operovat jako nezávislé jednotky.

Nudnější částí přípravy byl asi nácvik pochodů a stání na stráži a tou nejnebezpečnější výcvik krocení divokých koní. V patnácti letech potom vstup do nižší armádní jednotky, ve které budoucí Nesmrtelný čekal, až se pro něj uvolní místo mezi elitou.

Dlouhá chvíle? Tak si ulov lva!

S tím, jak se Nesmrtelní pohybovali většinu času se zbytkem armády, jim oproti pomalejším jednotkám vznikalo překvapivě velké množství volného času. Ten vyplňovali po svém – tříbili své bojové instinkty a postřeh lovem velkých šelem, jako byli gepardi, panteři nebo lvi (konkrétně šlo o lva perského, který dnes žije na malém území v Indii v počtu přibližně 600 kusů).

Nelovili je však pro maso, hladem netrpěli. Jejich kůžemi si zdobili vozy nebo části výzbroje. Dávali tím najevo, že se nebojí skutečně ničeho, protože lov velkých šelem byl extrémně nebezpečný. Možná i proto ho obvykle provozovaly jen ti zkušenější z Nesmrtelných.

Jakou měli Nesmrtelní výzbroj? Čím děsili své protivníky? Dočtěte si článek a podívejte se na fotogalerii na abicko.cz >>>