Ukrajinský fotograf Artur Bondar zpracovává rozsáhlý archív válečného reportéra Faminskij nejen rozbombardované hlavní město nacistické říše, ale i každodenní život sovětských vojáků nebo děsivé podmínky polních nemocnic. Bitva o Berlín stála život více než 150 tisíc sovětských a německých vojáků a 20 tisíc civilistů.
„Jestli necháme Sověty osvobodit Berlín, neposílí to v nich představu, že se na našem společném vítězství podílejí větší měrou než my? Neprobudí to v nich takové rozpoložení, se kterým si v budoucnu prostě nebudeme vědět rady? Domnívám se, že pokud se Berlín ocitne v našem dosahu, měli bychom jej samozřejmě dobýt my.“ Takto formuloval Winston Churchill své obavy z ruského postupu na Berlín 1. dubna 1945 v dopise americkému prezidentovi Franklinu D. Rooseveltovi. Ve stejný den se o Berlíně jednalo i v Moskvě. Větu: „Takže kdo dobude Berlín, my, nebo Anglo-Američané?“ maršálové Koněv a Žukov nebrali jako otázku, ale příkaz. Stalin se vyjádřil jasně.
Důvodů, proč se západní Spojenci rozhodli přenechat Berlín Sovětům, bylo několik. Velitel spojeneckých sil v Evropě Dwight Eisenhower chtěl ušetřit životy svých vojáků, bylo totiž zřejmé, že Berlín nekapituluje okamžitě. Zároveň měl při rozhodování pravděpodobně poslední slovo Roosevelt, jenž kalkuloval se sovětskou pomocí při válce s Japonskem. 12. dubna se proto anglo-americké armády zastavily na Labi, ačkoliv jim podle slov generála Bradleyho Berlín ležel doslova „u nohou“.
Šedesát tisíc příslušníků berlínské stálé posádky čelilo útoku čtyř set šedesáti tisíc Sovětů a patnácti set tanků, přesto byly ztráty Rudé armády obrovské. Zdroje uvádějí osmdesát tisíc mrtvých nebo pohřešovaných. Zhruba stejný počet vojáků padl i na německé straně. Slavná fotografie, na které Sověti instalují na střechu Reichstagu sovětskou vlajku, stála život dvou až tří tisíc vojáků. Díky fotografiím Faminského víme, jak se hroutila třetí říše mimo Hitlerův bunkr a že dobytí Berlína bylo daleko krutější, než se z propagandou oslavované fotografie ze střechy Reichstagu zdá.
