Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby patří k vánočním svátkům stejně neodmyslitelně jako rozsvícený stromeček, bramborový salát a smažený kapr. Od zkomponování a prvního veřejného uvedení tohoto díla, jenž dobylo svět, letos na Štědrý večer uplyne 220 let.
Je to už asi takový osud významných děl, že bývají ve své době nepochopena. Rybova slavná skladba, kterou dnes v původním českém znění hrají orchestry v západní Evropě, USA, Austrálii či dokonce v dalekém Japonsku, je toho příkladem. „Slátanina tato, kteráž za bezpříkladnou urážku církevní hudby považována býti musí, jest po dlouhá léta okrasou Narození Páně v Klatovech a běda řediteli kůru, kdyby kocovina tato neprovozovala se aspoň dvakrát o Vánocích...,“ stěžoval si kdosi v církevní kronice již před dvěma sty lety.
Přitom dnes je docela dobře možné, že kdyby Ryba svou mši dnes slyšel, velice by se hněval nad její podobou. Ta se totiž liší od původního znění, s trochou nadsázky by se dalo říci, že se jedná vlastně o „poraněnou“ skladbu. Poraněnou různými úpravami. Byla to daň, kterou skladba zaplatila za své šíření z malého středočeského městečka do okolního světa. Jak se prostřednictvím opisů dostávala dál, narážela mnohdy na nejrůznější úskalí ve složení orchestrů či umění zpěváků. Těmto omezeným podmínkám pak opisovači partitury přizpůsobovali konečné znění skladby. Úpravy pak často obměnily samotné melodie či pěvecké texty. A už tehdy to Ryba nesl velice nelibě. „Byl jsem nanejvýš pohněván, jak mnohdy domýšlivý učitel ostudně přetváří mistrovská díla tím, že je drze zkracuje anebo nevhodně přidává,“ postěžoval si v jednom z dopisů přátelům skladatel.
Jelikož dodnes není znám skutečný notový originál, orchestry používají partitury vycházející z kritických rozborů Rybova díla a tudíž je možné slyšet varianty s mírně odlišnou instrumentací i textem. Nejznámější varianty se dostaly do tisku v letech 1930, 1961 a pak v roce 1973. Podle této poslední úpravy se skladba hraje nejčastěji.
Ačkoliv samotný název díla i jeho obsah má pastorální charakter, skladba byla ve svém vyznění novátorská. Především měla jednoduchý a neokázalý děj, byla založena na prostých lidových prvcích, a co bylo nejvýznačnější, byla veselá a opatřena českých textem. Tím se stávala snadněji uchopitelnou a srozumitelnou pro prostý venkovský lid. Dílo složené z devíti částí je jakousi obdobou jesličkové hry a doprovází je líbezná až jiskřivá hudba, v níž skladatel prokázal svůj výrazný dramatický a kompoziční talent.
Skladbu uvozuje chytlavý dialog varhan a smyčců, do něhož vstupuje dialog pastýřů, kdy mladší sděluje svému mistrovi zvěst o narození Mesiáše. Na úvodní část Kyrie plynule navazuje Gloria, do níž se už zapojuje i sbor, který se pak se čtyřmi sólisty prolíná po celý zbytek skladby. V dalších částech mše se už text váže více k liturgii. Závěrečné „Communio“ v C-Dur uvozuje veselá varhanní předehra, po které sbor halasně oslavuje narození Spasitele.
Ačkoliv je Rybova Česká mše vánoční jedinečná skladba, neměla na růžích ustláno. Příkladně se k ní nechoval ani sám autor. Ačkoliv si vedl podrobný deník, vůbec se v něm o jejím vzniku nezmiňuje. Není tedy vyloučeno, že dílo, jež ho tolik proslavilo, bral jako bezvýznamnou položku ve svém bohatém tvůrčím repertoáru, který čítal úctyhodných 1500 položek.
Problémů s „vrchností“ se však Rybova mše nezbavila ani ve 20. století. Nebyli to už však horliví církevní hodnostáři, naschvály tentokrát dělali soudruzi v době normalizace. Ti neradi viděli, jak se v kostele v Rožmitále pod Třemšínem hojně scházejí lidé na půlnoční. Přístup ke kostelu nasvítili světlomety a zapisovali si, kdo jde na mši, aby některé pak mohli popotahovat.
To už je však také minulost. V těchto dnech tóny slavné mše opět proznívají prostory kostelů a koncertních sálů. Česká televize o štědrovečerní noci přináší i tradiční filmovou fresku „Noc pastýřů“ popisují vznik samotné mše a v níž excelují Josef Abrhám a Radovan Lukavský. Diváci této inscenace i návštěvníci vánočních koncertů se tak při poslechu „Rybovky“ dotknou historie a budou naplněni hudbou plnou radosti, která fascinuje i přitahuje už déle než dvě století.
