Židé proti nacistům: Není pravda, že by Židé nebojovali. V řadách spojeneckých vojsk jich válčil milión

Vy jste pravý árijec. Na to já mám čuch. Poznám to podle toho, jak vypadáte a mluvíte, řekl během norimberského procesu nacista Julius Streicher mladému, vysokému, modrookému blonďákovi v americké uniformě, který tam působil jako tlumočník. „Vy byste nemohl být Žid, ani kdybyste chtěl,“ zasmál se antisemita Streicher svému vtípku. Dvaadvacetiletý Howard Triest nechal jeho poznámku bez povšimnutí. „Nikdo z obžalovaných nevěděl, že jsem Žid. Nikoho z nich to nenapadlo. Když jsem se ocitl tváří v tvář bývalému veliteli tábora v Osvětimi, Rudolfu Hössovi, jenž u soudu v Norimberku vystupoval jako svědek, byl to velmi zvláštní pocit,“ vzpomínal Triest. „Moji rodiče a dědeček v Osvětimi zahynuli…“ Howardův kamarád se divil, proč se nepomstí a Hösse v cele nezabije, vždyť má jedinečnou příležitost. „Kdybych ho zabil, nebylo by to k ničemu. Mým blízkým by to život nevrátilo. Nikomu z lidí, kteří zahynuli v lágrech, by to život nevrátilo. Moje pomsta spočívala v tom, že jsem Hösse viděl za mřížemi, a beztak bylo jasné, že ho za jeho zločiny oběsí.“

Hezké časy

Howard se narodil jako Hans Heinz Triest 29. března 1923 v Mnichově, jeho otec vlastnil oděvní továrnu. Na konci srpna 1939 rodina z Německa odešla. Do New Yorku se dostal pouze Hans, loď, kterou měli z Rotterdamu 10. května 1940 odplout jeho rodiče, už od břehů neodrazila. Do americké armády Hanse, jenž si změnil křestní jméno na Howarda, přijali v roce 1943. Při vylodění v Normandii byl na pláži Omaha jako kulometčík, pak ho díky perfektní znalosti němčiny převeleli k vojenské rozvědce. Howard Triest patřil k více než miliónu vojáků židovského původu, kteří bojovali ve spojeneckých armádách.

V československém zahraničním a domácím odboji měli Židé také významnou roli. Tvořili podstatnou část našich jednotek na Východě i na Západě. Střežili nebe nad Anglií, bojovali u Sokolova, Kyjeva, na Dukle, u Tobruku, Dunkerku a dalších místech. Nemálo jich padlo, řada z nich pak po únoru 1948 z Československa odešla, další na své židovské kořeny raději za komunistického režimu příliš neupozorňovali. Ve veřejném mínění se zabydlel mylný a nespravedlivý názor, že „Židé nebojovali, nebránili se“.