Prohrát lze i čestně. V zimní válce Finové sice utrpěli porážku, ale přinesla jim úctu svobodného světa

Sedmadvacátého listopadu 1939 deník Pravda oznámil, že den předtím finské dělostřelectvo ostřelovalo pohraniční vesničku Mainila na Karelské šíji, přičemž zahynuli čtyři rudoarmějci a devět utrpělo zranění. Sovětská vláda zároveň požadovala stažení finských vojsk 25 až 30 kilometrů od hranic, na což by finská strana přistoupila, kdyby ovšem tentýž krok podnikli Sověti. Třicátého listopadu 1939 Rudá armáda zaútočila na zemi tisíců jezer s vidinou rychlého a snadného vítězství.

V den vypuknutí zimní války sovětská letka 35. rychlého bombardovacího pluku vyletěla, aby rozbombardovala nádraží a elektrárnu ve finském hlavním městě. Jenže v důsledku ztráty orientace svrhla svůj smrtonosný náklad na obytné čtvrti a diplomatickou čtvrť Helsink. Lidový komisař zahraničí V. M. Molotov na protesty většiny evropských zemí reagoval naprosto cynicky. Prohlásil, že sovětské letouny shazují pytle s chlebem hladovějícímu obyvatelstvu Finska!

Talvisota

Konflikt, jenž vešel do dějin jako zimní válka, finsky talvisota, se však protáhl na 105 dní a po Velké vlastenecké a občanské válce se stal třetím nejkrvavějším v historii sovětského státu. Předcházely mu rozhovory, během nichž SSSR chtěl posunout hranice tak, aby bylo zabezpečeno druhé nejlid­natější sovětské velkoměsto – Leningrad –, přičemž výměnou nabízel území téměř dvakrát větší. Finové však měli dobré důvody požadavkům mocného souseda nevyhovět.