Co má společného James Dean, El Greco, Franz Kafka a Brandon Lee? Všichni vděčí za slávu předčasné smrti
Přesně před 70 lety přišel do kin film Rebel bez příčiny, který z herce Jamese Deana udělal hvězdu první kategorie. Dean sám si však slávy nemohl užívat, protože se měsíc předtím během natáčení filmu Gigant zabil v automobilu. Z dnešního pohledu by se dalo soudit, že herec za svou nehynoucí slávu vděčí právě tragické smrti. Mezi celebritami by ostatně nebyl výjimkou.
Stal by se James Dean slavným hercem, i kdyby svou vyjížďku v čerstvě pořízeném Porsche Spyder přežil? Nad touto otázkou si lámou hlavy celé generace filmových historiků. Někteří poukazují na to, že James Dean měl pro hvězdnou budoucnost všechny správné předpoklady. Atraktivní a sebevědomý mladík se v Hollywoodu ocitl v době, kdy se v režisérských křeslech začali usazovat filmaři přicházející Nové vlny kinematografie. Měl za sebou zkušenost z divadla, reklam, objevil se v několika televizních seriálech a vedlejších filmových rolích. Především pak absolvoval slavnou newyorskou hereckou školu Actors Studio, ze které vzešli herci jako Paul Newman, Marlon Brando, Robert Redford nebo Eli Wallach. Styl přirozeného herectví založený na úplném vcítění do postavy Deanově povaze perfektně seděl. Těžké dětství v něm zanechalo přirozený odpor k autoritám a pro postavy emocionálně rozervaných mladých rebelů by bylo opravdu těžké hledat někoho lepšího. Horší bylo, že se Deanova arogantní přezíravost neomezovala jen na filmové plátno.
„James Dean odešel ve správný čas. Kdyby nezemřel, nedokázal by přežít svou pověst.“ Takto se o kolegově tragickém osudu vyjádřil Humphrey Bogart. S Deanem se setkal na natáčení filmu Deadline USA (Novinářských příběh) a během jednoho konfliktu ho nazval „nýmandem“ a „malým smradem“. Podobný názor na něj měl i Ronald Reagan, který při natáčení televizních kovbojek nemohl rozdýchat Deanovu tendenci ignorovat scénář a dialogy před kamerou improvizovat. Režisér Elia Kazan, kterému Dean vděčí za svou první velkou roli, svůj dojem popsal slovy: „Když přišel na zkoušku, stál nahrbený v rohu a nikdy se do ničeho nezapojil. Byl věčně naštvaný a byly s ním pořád problémy. Každý režisér by udělal nejlépe, kdyby ho rovnou vyhodil.“
Stejně problematicky, až nesnesitelně prý Dean působil i v soukromém životě. Neustále vyžadoval být středem pozornosti. Neomaleně se vnucoval lidem, kteří o jeho přátelství nestáli, jen aby je obratem zavrhl, když se na obzoru objevil někdo nový. Dokonce i Marlon Brando, který sám rozhodně nemohl sloužit jako obraz skromného a emocionálně vyrovnaného mladíka, byl Deanovým chováním znechucen. Když se James neodbytně dožadoval jeho přátelství, doporučil mu, aby začal chodit k psychiatrovi.
Jak se ukázalo, okázalá arogantní náladovost byla přesně tím, po čem adolescentní publikum v 50. letech prahlo. Na konci upjaté páté dekády nebylo ve zvyku rebelovat proti dospělým autoritám, což ovšem neznamenalo, že by o něčem takovém každý puberťák nesnil. Když se zachmuřený hezoun objevil v Kazanově zpracování Steinbeckova románu East of Eden (Na východ od ráje), stal se okamžitě idolem nadcházející generace květinových dětí. Sebevědomý herec to moc dobře věděl a nenadálou popularitu využil k razantnímu navýšení honorářů pro další plánované projekty. Za zálohu inkasovanou za druhý film Rebel Without a Cause (Rebel bez příčiny) si už mohl dovolit zbrusu nové Porsche. Těsně po skončení natáčení třetího filmu Giant (Gigant) si v něm vyjel na projížďku a ve 140kilometrové rychlosti narazil do protijedoucího automobilu.
Dočkal by se tedy James Dean zbožštění, kdyby nezemřel rebelskou smrtí několik dnů před premiérou ikonického Rebela bez příčiny? Možná ano. Musel by se ale řídit příkladem svého spořádanějšího kolegy Newmana, který ostatně po zesnulém Deanovi „zdědil“ role v plánovaných filmech The Left Handed Gun (Kolt pro leváka) a Somebody Up There Likes Me (Někdo tam nahoře mě má rád). Je také možné, že by následoval příklad svého idolu Marlona Branda. Natočil by několik vynikajících filmů, stejný počet propadáků a skončil by u alkoholu a drog. Nejpravděpodobnější možnost však je, že by ho jeho povaha připravila o práci a skončil by jako třetiřadá hvězda béčkových krváků. Scénářů je mnoho. Který by Dean realizoval, se nikdy nedozvíme. S jistotou víme jen to, že z něj nesmrtelného hrdinu udělala jeho vlastní smrt. V historii nebyl jediný.
El Greco
Domenikos Thetokopulos, známý jako El Greco (Řek), trpěl podobnými povahovými rysy jako James Dean. Do centra uměleckého dění v Benátkách přicestoval v polovině šestnáctého století, tedy v době, kdy celý svět vzýval genialitu nedávno zesnulých renesančních titánů Michelangela a Raffaela. Pro nově příchozího malíře nebyla úplně nejlepší strategie začít se do zbožňovaných umělců navážet. El Greco udělal přesně to. O Michelangelovi údajně prohlásil, že to byl milý člověk, ale malovat že moc neuměl, a dokonce nabídl papeži Piovi V., že fresku Posledního soudu na stropě Sixtinské kaple přemaluje. Podobné výstřelky mu vynesly pověst věčného rýpala. Začal mít problémy s mecenáši i s kolegy malíři a nakonec mu nezbylo než před uraženými Italy utéct do Španělska. Tam sice zpočátku platil za hvězdu, ovšem jen do okamžiku, než svou povahou popudil samotného španělského krále. Jelikož se El Greco musel zdržovat v prostředí bohatých šlechticů, utrácel víc než vydělával, chudl a tělesně i duševně chátral. Postupně přestal brát ohledy na vkus zadavatelů a začal experimentovat s malířskou formou i obsahem. Svým expresivním stylem bohužel předběhl dobu a zemřel jako zneuznaný chudák. Jeho tragický osud a nezvyklý umělecký projev však přispěl k tomu, že ho o tři století později objevila generace moderních umělců v čele s Cezannem a Picassem. Dnes se El Grecovy obrazy draží za multimilionové částky, a dočkal se dokonce i zvěčnění v písničce Honzův Song Jana Vyčítala. Sloka o slavných malířích končí sekvencí: „Goya, Čermák, Rousseau, Raffael, Mucha, Greco El.“
Franz Kafka
Podivínský spisovatel zmítaný běsy vnitřními i vnějšími je dnes takovým pojmem, že se k němu hrdě hlásí i Češi, kteří jinak knížkami maximálně podkládají viklavou židli. Během svého krátkého života ale Kafka žádnou hvězdou literárního nebe nebyl a o kvalitě svých prací nebyl přesvědčen ani on sám. Za celý svůj život uspořádal pouze několik málo veřejných čtení a psal většinou „do šuplíku“. Nebýt vážných zdravotních problémů a předčasné smrti, pravděpodobně by o něm dnes věděl málokdo. Své rukopisy začal pálit, a v závěti dokonce prosil své nejlepší přátele, aby celé jeho dílo zničili. Jenom díky tomu, že Max Brod přání umírajícího kamaráda neuposlechl a povídky začal v exilu vydávat, mohl se Kafka po druhé světové válce stát literární ikonou.
Brandon Lee
Předčasné smrti vděčí za velkou část slávy už Brandonův otec Bruce Lee. Dnes ho zná celý svět, většinu svých filmů ale natočil v Hong Kongu a premiéry svého jediného hollywoodského počinu Enter the Dragon (Příchod draka) se nedožil. Jeho syn Brandon to měl ještě těžší. Na rozdíl od 70. let, kdy akční žánr teprve začínal, měl na začátku 90. let bezpočet konkurentů. V roce 1993, kdy Brandon Lee tragicky zahynul při natáčení adaptace komiksu Vrána, vypustili do kin blockbustery snad všichni hollywoodští supermani. Arnold Schwarzenegger Posledního akčního hrdinu, Bruce Willis drama Na dostřel, Sylvester Stallone přišel dokonce se dvěma filmy Demolition Man a Cliffhanger, stejně jako Van Damme se střílečkami Živý terč a Není úniku. Videotrh ovládaly nekonečné akční série Americký Ninja, Kickboxer a Karate Tiger a na dveře producentů už bušila nová generace v čele s Quentinem Tarantinem. Brandon Lee měl sice výhodu slavného příjmení, jeho kariéra se ale nijak slibně nevyvíjela. Ani Vrána, která měla znamenat velký průlom v jeho kariéře, se nakonec moc nepovedla. Pamatuje se kvůli tomu, že během natáčení byl Brandon zasažen výstřelem ze zbraně údajně nabité slepými náboji. Tragická smrt, ne nepodobná osudu jeho slavného otce, z Brandona Lee učinila další nesmrtelnou ikonu. Jinak by pravděpodobně natočil několik akčních filmů, pak by zkusil nějakou „vážnou“ roli, po ní romantickou komedii a po dlouhé odmlce by se nakonec objevil v x-tém pokračování Stallonovy série Expendables.
