Cyrano, Big Lebowski, Rocky a Super Mario. Kdo byli lidé, kteří inspirovali popkulturní hrdiny?
Před 370 lety zemřel francouzský voják a spisovatel Hector Savinien de Cyrano de Bergerac. Jeho jméno je vám asi povědomé, protože svým životem a činy inspiroval Edmonda Rostanda k sepsání slavné veršované hry. Cyrano z Bergeracu není jediným reálným člověkem, který byl v literatuře, divadle a filmu zvěčněn. Víte, kdo byl opravdový Rocky Balboa, Jeff Lebowski nebo Super Mario?
Když se ve slavném pařížském divadle Théâtre de la Porte-Saint-Martin odehrávala premiéra hry Cyrano z Bergeracu, její autor Edmond Rostand se obával, že u diváků propadne. Napětí nakonec nevydržel, ze sálu ještě před koncem utekl, a propásl tak největší triumf svého života. Nadšení diváci veršované hře o pyšném gaskoňském šermíři tleskali ve stoje celé dvě hodiny. Z veršů o „širáku odhozeném v dál“ a „v nitru nošeném elegance květu“ se stala okřídlená úsloví. Autorovi vynesl úspěch ocenění řádem Čestné legie a hra se hraje po celém světě dodnes. O tom, že byla inspirována reálným člověkem, se ale příliš neví. Cyranův život a skutky jsou přitom jako vystřižené ze stránek historického románu.
Hector Savinien de Cyrano se narodil v roce 1619 do rodiny pařížského obchodníka s rybami, kterému se podařilo koupit sídlo zchudlé šlechtické rodiny de Bergerac. Stejně jako jeho fiktivní jmenovec měl i on velký nos a vyrůstal ve společnosti krásné sestřenky. Nejmenovala se sice Roxanne, ale Madeleine, Hector do ní ale byl podle všeho bláznivě zamilován. Aby své tajné lásce zaimponoval, vrhal se po hlavě do různých dobrodružství a nebezpečných situací. Vymetal nejhorší pařížské taverny, cvičil se v šermu a už jako teenager se dostal k elitním gaskoňským mušketýrům. Jeho přirozeně pyšné povaze příliš neprospělo, že zde sloužil po boku vyhlášeného dobrodruha a idola všech Pařížanek (a části Pařížanů) Antona de Gramonta, vévody de Guiche. Hector se chtěl proslulému playboyovi vyrovnat a pouštěl se do každé bitvy, ke které se nachomýtl. Když se zrovna nebojovalo, vyhledával souboje a za svůj život jich prý absolvoval skoro 200. Aby jeho jméno neznělo jen tak obyčejně, připojil si k němu šlechtické přízvisko „de Bergerac“.
Stejně jako divadelní Cyrano i náš opravdový sloužil ve francouzské armádě a zúčastnil se významných bitev ve francouzsko-španělské válce. Vážné zranění, které zde utržil, ho přimělo k rozhodnutí odložit kord a chopit se místo toho pera. Zacházel s ním neméně obratně. Psal novinové články, sžíravé satirické traktáty, divadelní hry, básně a filozofická pojednání, ze kterých čerpaly takové těžké váhy jako Voltaire, Moliére, Jonathan Swift a Edgar Allan Poe. Pustil se dokonce i do tehdy ještě skoro neznámého vědeckofantastického žánru a nechal své hrdiny létat na Měsíc a na Slunce v raketách poháněných rachejtlemi.
Než se stačila sláva Cyrana de Bergerac rozšířit, v pouhých 36 letech zemřel. Jeho smrt obestírají stejné záhady jako velkou část jeho života. Hovoří se o tom, že ho zasáhl padající trám v domě jeho mecenáše vévody D'Arpajon. Jiné teorie vypráví, že Cyrano vévodu bránil před lupiči, kteří přepadli jeho kočár, a utrpěl při tom vážné zranění. Existují i zprávy, že byl na vysloužilého mušketýra spáchán nepodařený atentát a vlastní bratr ho pak těžce zraněného nechal zavřít do sanatoria. Jisté pouze je, že zemřel 28. července 1655 v domě svého bratrance. Před tím stačil svá životní dobrodružství popsat svému editorovi Henrymu Le Bret. Byl to právě Cyranův životopis sepsaný Le Bretem, který Edmonda Rostanda inspiroval k napsání hry „Cyrano de Bergerac, heroická komedie o pěti aktech a veršem“, jejíž hrdina svého živoucího předchůdce nadobro zastínil. Podobného osudu se ale dočkali i jiní.
D’Artagnan
Charles de Batz de Castelmore, hrabě d'Artagnan, žil ve stejné době jako Cyrano a oba se pohybovali v podobných kruzích. Rostand postavu mušketýra d'Artagnana použil i ve své hře o Cyranovi a oba slavní šermíři se pak setkávali v dalších románových a divadelních dobrodružstvích. Není kupodivu známo, jestli se střetli i v reálném životě. Pravděpodobně ne, protože d'Artagnanovi se podařilo vystoupat ve francouzské hierarchii daleko výše než Cyranovi. Když přišel v roce 1630 do Paříže, upoutal osmnáctiletý Gaskoněc pozornost vlivného kardinála Mazarina. Charles de Batz se v jeho službách projevil jako inteligentní, statečný a loajální voják. Zásluhy mu vynesly místo u královských mušketýrů a poté i statut osobního strážce a důvěrníka krále Ludvíka XIV. Byl to budoucí Král Slunce, kdo de Batzovi přidělil titul hraběte d'Artagnan, později se stal kmotrem jeho dětí a přidělil mu výnosné místo guvernéra nizozemského Lille. Mušketýrovi se ale klidný život nezamlouval a při nejbližší příležitosti se opět připojil k válečnému tažení na Maastricht. Během obléhání města ho zasáhla náhodná kulka a na místě ho zabila. Jeho tělo zůstalo ležet na bitevním poli a nebylo nikdy objeveno. Opravdoví byli i další Dumasovi hrdinové. Athos byl inspirován mušketýrem Armandem de Sillègue d’Athos d’Auteville. Porthosovo skutečné jméno znělo Isaac de Porteau a Aramisův historický protějšek se jmenoval Henri d’Aramitz.
Big Lebowski
Když Ethan a Joel Coenovi pracovali na promo kampani své prvotiny Zbytečná krutost, doporučil jim Robert Redford jako konzultanta svého kolegu a spoluzakladatele festivalu Sundance Jeffa Dowda. Bratři Coenovi s Jeffem strávili řadu měsíců, stali se z nich přátelé a dostali svolení ho oslovovat přezdívkou Dude. Zvyky, příběhy a životní filozofie Jeffa „Dude“ Dowda prý byly tak zvláštní a zábavné, že si je mladí filmaři začali zapisovat a sestavovat podle nich kostru scénáře. V roce 1998 pak podle něj natočili komedii Big Lebowski. Většina scénáře je samozřejmě fiktivní, mimo jiné i proto, že se z Jeffa Dowda mezitím stal respektovaný producent a odborník na filmový marketing. Mnoho reálných příběhů proto nebylo vhodné použít, několik jich ale ve filmu zůstalo. Reálná je například epizoda, kdy Dude a Walter Sobchack jedou k rodičům nezletilého školáka, který jim ukradl auto a zapomněl v něm domácí úkol. Jeff Dowd prý opravdu seděl se svým kamarádem na gauči a mával netečnému školákovi do obličeje plastovým obalem se stránkou vytrženou ze sešitu. Opravdový Dude si také měl zakládat na koberečku, co „udělá pokoj pokojem“, a měl v oblibě koktej Bílý medvěd. Prohlašoval o něm prý, že je to vlastně „tekutá zmrzlina, co si člověk může koupit v baru“.
Rocky
Stalloneho hrdina byl inspirován celou řadou reálných boxerů. Jméno dostal po neporazitelném „Italském hřebci“ Rocky Marcianovi. Joe Frazier mu do kolébky nadělil původ z Filadelfie, neobvyklé tréninkové metody a rivalitu s Muhammadem Alim – předlohou Apollo Creeda. Jake LaMotta přidal italský původ, životní styl a schopnost ustát nekonečnou nálož těch nejtvrdších úderů. Kostra příběhu Stalloneho napadla, když byl očitým svědkem zápasu neznámého boxera Chucka Wepnera se slavným Muhammadem Alim. Podceňovaný Wepner odolával nejlepšímu boxerovi světa neuvěřitelných 15 kol a několikrát měl Aliho skoro „na lopatě“. Stallonemu tak poskytl daleko poutavější příběh než Rocky Marciano, který za svou kariéru odboxoval 49 utkání a neprohrál ani jedno. Stallone ho považoval za svůj velký vzor, moudře ale usoudil, že se diváci spíše ztotožní s životem a soupeři otloukaným outsiderem Balboou. Příjmení filmového Rockyho má mimochodem také původ ze světa boxu. Inspiroval ho pětinásobný světový šampion těžké váhy Roberto Durán. Pocházel z Panamy, kde se platí měnou jménem balboa.
Super Mario
Když firma Nintendo pracovala v 80. letech na vývoji arkádovky Donkey Kong, pronajala si jako sídlo své americké divize sklad na předměstí Seattlu. Firma tehdy procházela těžkým obdobím a prezident pobočky Minoru Arakawa měl často problémy sehnat dost peněz, aby zaplatil nájem. Majitel skladu však žádné dluhy nehodlal trpět a neváhal si pro nájemné přijet osobně. Ve firmě se proto jednoho dne rozletěly dveře a vpochodoval do nich podsaditý mužík s knírem. Představil se jako Mario Segale a prezidenta Arakawu před podřízenými seřval jako malého kluka. Až po dlouhém přesvědčování se nechal uprosit, aby Nintendu s nájmem počkal. Jako výraz díků za jeho shovívavost po něm developeři pojmenovali hlavního hrdinu hry, která skomírající firmě vydělala miliardy. Z původního Jumpmana (Skákače) se proto stal Super Mario.
Freddy Krueger
Své reálné protějšky mají i hrdinové záporní. Když byl budoucí režisér Wes Craven malý kluk, šikanoval ho spolužák jménem Fred Krueger. Craven ho musel opravdu nenávidět. Pojmenoval po něm jak vůdce násilnického gangu Kruga z hororu Poslední dům nalevo, tak brutálního zabijáka z filmové série Noční můra z Elm Street. Oblečení Freddyho Kruegera prý zná Wes Craven z dalšího opravdového příběhu, kdy jeho dům v Clevelandu po nocích obcházel neznámý vandrák v klobouku a roztrhaném pruhovaném svetru. Reálný základ má i celá dějová linie o vrahovi zabíjejícím ve snu. Wes Craven si ho přečetl v článku o rodině Kambodžanů, kteří do USA utekli před vraždícími Rudými Khmery. Nejmladší syn si z prožitých traumat přinesl děsivé noční můry a bál se usnout, aby ho ve spánku komunistický zabiják nezavraždil. Bez spánku vydržel i několik dní, nakonec ale usnul a z noční můry se již neprobudil.
