Peklo v Pacifiku: Před 80 lety skončila největší a nejkrvavější bitva tichomořské války

Největší obojživelnou ­operaci války v Pacifiku mělo provést 5. loďstvo admirála Ray­monda Amese Spruance. Ten 3. ledna 1945 vydal rámcový plán invaze na Okinawu pod kódovým názvem „Iceberg“ (Ledovec). Avšak vzhledem k odložení invaze na filipínský Luzon se termín vylodění nově vytvořené 10. armády generálporučíka Simona Bolivara Bucknera Jr., čítající 182 821 vojáků a mariňáků přepravovaných 458 transporty, posunul až na 1. duben. Podrobný operační plán vydal 9. února velitel Spojeného expedičního svazu viceadmirál Richmond Kelly Turner. Předpokládal neutralizaci japonského letectva palubními letouny úkolového uskupení (TF 58) viceadmirála Marka Andrewa Mitschera a strategickými bombardéry Boeing B-29 Superfortress generálmajora Curtise LeMaye a rozsáhlou dělostřeleckou a leteckou přípravu krycích a podpůrných svazů kontradmirálů Williama Blandyho a Mortona Deya. Celkem se na Okinawě mělo vylodit 172 000 vojáků bojových a 115 000 mužů týlových jednotek tvořících III. obojživelný sbor generálmajora Roye Geigera (1., 2. a 6. divize námořní pěchoty) a XXIV. armádní sbor generálmajora Johna Hodge (7., 27., 77. a 96. pěší divize).

Těmto silám čelila japonská 32. armáda, čítající 77 199 příslušníků pravidelných vojsk a 24 000 osob místní domobrany. Na po­čátku bojů se skládala z 9., 24. a 62. divize a 44. samostatné smíšené brigády. Avšak 9. divizi pře­veleli na Tchaj-wan ještě před invazí. Japonská armáda mobi­lizovala 1780 okinawských středoškoláků, chlapců ve věku ­čtrnáct až ­sedmnáct let, pro službu na frontě. Říkalo se jim Tekkecu kinnótai (ocelový a krvavý císařský sbor).

Vylodění

Vlastnímu vylodění 1. dubna předcházela mohutná palebná podpora, během níž americké lodě spotřebovaly 475 granátů ráže 406 mm, 1325 356mm, 175 305mm, 2100 203mm, 3000 152mm a 36 260 127mm. Většina granátů sice dopadla do bezprostředního zázemí invazních pláží, jenže generál Ušidžima stáhl své jednotky do jižní a severní části ostrova.