Jméno František Vladislav Hek znají asi jen skuteční fajnšmekři, znalci historie a samozřejmě obyvatelé Dobrušky. Pokud ale řekneme, že buditel a všestranný umělec z tohoto východočeského městečka byl živoucím předobrazem hlavního hrdiny seriálu F. L. Věk (v podání Radoslava Brzobohatého), lze předpokládat, že počet lidí, kteří už budou mít jasněji, se rázem podstatně zvýší. Včera od narození této jinak prakticky pozapomenuté osobnosti české historie uplynulo rovných 255 let. To je dobrá příležitost říct si, kdo že to vlastně F. V. Hek byl. A stojí to za to, protože Hekův život byl velice barvitý a jeho dílo si zaslouží alespoň malé připomenutí.
František Vladislav Hek se narodil 11. dubna 1769 v Dobrušce jako čtvrté a nejmladší dítě do rodiny kupce Josefa Heka. V Dobrušce prožil dětství, nicméně jeho studentská léta se odehrávala v Praze, kde navštěvoval piaristické gymnázium a také se věnoval hře na housle a klavír a také zpěvu. Studia s největší pravděpodobností nedokončil. Stála za tím skutečnost, že klášter, v němž přebýval, byl důsledkem církevní politiky císaře Josefa II. v roce 1785 zrušen. Ještě než se tak stalo, využil jedinečné možnosti levně cenné svazky odkoupit, čímž je současně uchránil před spálením. Zde právě leží zrod jeho neobvykle rozsáhlé knihovny.
O dalších studiích F. V. Heka se z dostupných pramenů dozvíme velice málo. Holický rodák a někdejší pracovník Základní knihovny Československé akademie věd Josef Johanides, jenž se Hekovým životem a dílem zabýval, spíše vyloučil, že by Hek po gymnáziu dále studoval. Na druhou stranu ale nevyvrátil, že by se mohl v roce 1787 setkat s Wolfgangem Amadeem Mozartem a zpívat ve Stavovském divadle v jeho slavné opeře Don Giovanni.
Ale za takřka jistou lze považovat skutečnost, že se Hek (ač velice nerad) ve druhé polovině 80. let 18. století vrátil zpátky do Dobrušky. Krátký čas působil na zámku v nedalekém Opočně a od roku 1790 už byl kupcem v koloniálu na náměstí, který pro něj jeho otec zařídil.
V roce 1792 se oženil s Marií Annou Ježkovou. Spolu měli celkem šest dětí, ale pouze tři z nich se dožily dospělosti. V roce 1806 ho prakticky o všechno připravil obrovský požár města, při kterém na jeho dům spadla hořící báň radniční věže. Tato katastrofa doslova obrátila Hekův život naruby. Brzy však přišla další rána. Tou byl rakouský státní bankrot vyhlášený v únoru 1811, při němž se peníze začaly přepočítávat v nevýhodném poměru 5:1. To v konečném důsledku znamenalo úplný konec Hekova podnikání.
Od té doby se Hek svou prací podílel hlavně na chodu města, kdy se angažoval v záležitostech školy, fary a pivovaru. Zůstal však i nadále literárně a hudebně činný. Ve svých dílech otevřeně prezentoval své názory, v nichž nešetřil kritikou vůči části české šlechty, která hovořila pouze německy a češtinu upozaďovala. Nebál se satiricky – i proto se občas Hekovi říká „první český satirik“ – zesměšňovat uznávané autority, jakými byli tehdy zejména církevní hodnostáři či radní. Obzvlášť s radním Jettmarem a farním děkanem Obstem měl Hek velice napjaté vztahy. Podle historických pramenů se s nimi dokonce soudil. Příčinou byl jeho pamflet Veliký pátek, ve kterém měl radního údajně urazit. Ve skutečnosti však Hek kritizoval obecní správu jako takovou. Celý spor však prohrál. Zdánlivě neškodná satira mu tak vynesla nemalé finanční následky.
Obecně by se dalo říct, že se Hek odvracel od přehnané zbožnosti až bigotnosti projevované navenek například formou velkolepých církevních slavností a obřadů. Toto jeho přesvědčení ho v minulosti vedlo k opakovanému odmítání veřejných funkcí ve městě. Svérázné názory však vyjadřoval i jinak, a to například prodejem zakázaných zahraničních protestantských biblí, který se mu příliš nezdařil a byl kvůli němu několikrát vyšetřován.
V roce 1821 mu zemřela manželka Marie. Krátce předtím prodělal záchvat mrtvice a dočasně ochrnul na pravou polovinu těla. Kvůli dluhům za zabavené výtisky Velikého pátku mu poté nezbývalo nic jiného než přistoupit v následujícím roce na veřejnou dražbu nevelkého majetku, který mu ještě zbýval.
Od té doby až do své smrti žil kočovným způsobem života, přestože i v pozdním věku byl, co se práce týče, aktivní a ani s psaním zcela nepřestal. Na sklonku života kupříkladu překládal archiv Jednoty bratrské na panství Ochranov z češtiny do němčiny. Několik let ze svého stáří prožil u své nejmladší dcery Ludmily Stolovské v Letohradě, kam se provdala. Od roku 1844 pracoval Hek v bratrském domě v Nízkém výhradně na své autobiografii, kterou už ale bohužel nestihl zavčasu dokončit. František Vladislav Hek zemřel 4. září 1847 ve věku 78 let.
František Vladislav Hek je dnes jako spisovatel a hudebník takřka neznámý. Část jeho životního osudu je však jednou pro vždy zvěčněna na stříbrném filmovém plátně v seriálu F. L. Věk a pro herce Radoslava Brzobohatého to byla jedna z životních rolí. Seriál patří mezi českou klasiku, monumentálnost mu dodává bohatá výprava, hvězdné herecké obsazení, atraktivní dějová linka a majestátní barokní hudba mistrů, jako je Adam Michna z Otradovic, Jiří Ignác Linek či Šimon Brixi. Je nepochybné, že řada událostí, které se v seriálu odehrávají, se ve skutečnosti nestala a jsou jen uměleckou licencí Aloise Jiráska a později i režiséra Františka Filipa. To však v žádném případě nesráží hodnotu díla i jeho poslání, které mělo směrem k divácké veřejnosti vyslat.
Ani ve východočeské Dobrušce na svého slavného rodáka nezapomněli a již od roku 1972 je v jeho rodném domě otevřena stálá expozice připomínající jeho život a dílo.
