Legendární mág a iluzionista Harry Houdini je známý hlavně svými útěky z pout, řetězů a svěracích kazajek. V jeho repertoáru se však skrývají i méně známé triky, které ale nepůsobí o nic méně záhadně.
Harry Houdini se narodil v Maďarsku jako Erik Weisz. Když se s rodinou přestěhoval ve čtyřech letech do USA, změnili mu rodiče křestní jméno na Ehrich a oslovovali ho „Ehrie“. V anglické výslovnosti se podivné jméno blížilo nejvíce k „Harry“ a mladému klučíkovi toto oslovení zůstalo. Příjmení už si zvolil sám. Od mládí byl Harry fascinován kouzly a jeho hrdinou byl francouzský iluzionista Jean-Eugène Robert-Houdin. Když se v roce 1890 Harry vydal na kouzelnickou dráhu, pojmenoval se na počest svého vzoru „Houdini“.
Za zmínku stojí, že obdiv k mágovi, který Houdiniho inspiroval, brzy povadl. V roce 1908 dokonce Harry vydal knihu „Odhalení Roberta Houdina“, ve které ho obvinil z plagiátorství a kopírování triků jiných iluzionistů (což je asi nejhorší provinění, ze kterého můžete kouzelníka nařknout). Než se ale Harry Houdini dostal do pozice, kdy mohl vynášet soudy nad slavnými kolegy, čekala ho ještě dlouhá cesta. Už na počátku kariéry sice prokazoval velké nadání, nedařilo se mu ale prorazit. V roce 1899 dokonce uvažoval, že s vystupováním přestane a otevře si místo toho iluzionistickou školu. Jednu z jeho seancí naštěstí zhlédl protřelý impresário Martin Beck a poradil mu, aby své show postavil na únicích z pout. Houdini ho uposlechl a grandiózními útěky se proslavil po celém světě. Ostatní triky kvůli tomu odsunul do pozadí, což je škoda. Často byly záhadnější než lámání pout a útěky ze svěracích kazajek.
Pokračování 2 / 6
Polykání jehel
Tradice tohoto triku údajně sahá hluboko do historie a předváděli ho prý už fakíři ve staré Indii. Harry Houdini ho ale dovedl k dokonalosti a ohromoval s ním publikum svých prvních turné. Na jeviště mu asistentka přinesla balíček se stovkou jehel a klubko nití. Iluzionista si jehly i niť vložil do úst, zapil je vodou a spolkl. Na pódium pak přizval několik diváků, kteří se mohli přesvědčit, že má ústa prázdná. Houdini se pak chvíli soustředil, po několika škytnutích zalovil prsty v ústech a postupně ze sebe vysoukal patnáct metrů nitě, na které bylo v pravidelných intervalech navlečeno sto jehel.
Teoretici kouzel trik vysvětlují tak, že jehly vložené do úst kouzelník nepolyká, ale vyplivne je do sklenice s vodou. Z úst pak vytahuje jehly jiné, předem navlečené na niti a ukryté mezi dásní a tváří. Tak jako tak ale Houdini musel do úst vložit stovku opravdových jehel, dokázat je nepozorovaně vyplivnout a další stovku ostrých bodlin skrývat v ústech a přesouvat je jazykem, aby unikly inspekci diváků. Aby toho nebylo dost, začal později předvádět trik s žiletkami.
Pokračování 3 / 6
Procházení zdí
Houdini tento trik předváděl jen během jediného turné v New Yorku v červnu 1914. Nikdy ho pak už nezopakoval, ale vzbudil s ním takovou senzaci, že se o něm vypráví dodnes. Zatímco kouzelník bavil publikum menšími iluzemi, parta zedníků za ním vystavěla třímetrovou cihlovou zeď otočenou úzkou stranou k obecenstvu. Když ji dokončili, Houdini pozval náhodného diváka, aby na zeď zaútočil kladivem, a dokázal, že je pevná a nejsou v ní žádné skryté otvory. Poté se Houdini postavil na jednu stranu zdi a asistentka zakryla výhled na zeď i kouzelníka zástěnou. Zpoza zástěny ještě kouzelník vystrčil ruku a divákům zamával, vzápětí asistentka zástěnu strhla a odhalila Houdinio stojícího na opačné straně neporušené zdi.
Podobný trik dnes provádí mnoho iluzionistů a existuje řada způsobů, jak ho provést. Houdini ale svou metodu nikdy neprozradil. Spekuluje se o skrytých padacích dveřích v pódiu. Jiná vysvětlení tvrdí, že si Houdini v nestřežené chvíli vyměnil místa s jedním z pomocníků a proklouzl na druhou stranu zdi před očima diváků. Za zástěnou místo něj prý mávaly mechanické ruce. To jsou však jen domněnky. Dobový tisk o reakci diváků v každém případě napsal: „Hlediště sedělo v užaslém tichu celé dvě minuty. Diváci byli tak ohromení, že zapomněli tleskat.“
Pokračování 4 / 6
Únik z mlékařské konve
Jak je známo, Harryho Houdiniho proslavily úniky. Během kariéry utíkal z lecjakých míst, jednou se dokonce nechal zavřít do útrob mrtvé velryby, kde se málem udusil hnilobnými plyny. V mnohých ohledech je ale nejzáhadnější jeho první útěkový trik, kdy se nechal zamknout do mlékařské konve. Jeden z prvních záznamů o něm pochází z roku 1908, kdy Houdini vystupoval v St. Louis. Na pódium nechal přivézt velkou mlékařskou konev naplněnou vodou. Diváci si mohli nádobu prohlédnout, proklepat a prozkoumat, že nemá nikde skryté únikové mechanismy. Houdini se pak nechal spoutat a za pomoci asistentů se vměstnal do konve. Když nad ním zavřeli víko, musel být skrčený, nemohl se v úzké konvi téměř hýbat a hlavu měl ponořenou pod hladinu. Víko bylo poté zamčeno šesti zámky, které na kouzelníkovu výzvu přinesli sami diváci. Než zapadl poslední, Houdini byl v konvi již více než minutu. Kolem jeho vězení asistentka obtočila zástěnu a diváci v napjatém tichu čekali další dvě minuty. Poté se zástěna rozhrnula a za ní se objevil udýchaný a mokrý Houdini. Konev nejevila známky porušení a zámky byly zamčeny na svých místech.
Ani toto kouzlo Houdini nikdy neprozradil. Až několik let po jeho smrti se začalo proslýchat, že konev měla pod hrdlem ukrytý šev, který bylo možné zevnitř uvolnit a horní část konve odklopit. Aby ho diváci při kontrole neodhalili, byly stěny hrdla namazány vazelínou a směrem k ústí se zužovaly, takže je nebylo možné důkladně uchopit. Jde ale opět jen o spekulace.
Pokračování 5 / 6
Chycená kulka
Trik se zachycením kulky je obecně považován za nejnebezpečnější kouzlo vůbec. Na první pohled vypadá jednoduše. Kouzelník se postaví na jeden konec jeviště, na druhém konci je před zraky diváků nabita pistole kulkou a předána střelci. Mezi něj a kouzelníka je umístěna tabule skla. Střelec pak namíří přímo na mága a zmáčkne spoušť. Zazní výstřel, tabule se roztříští a zděšení diváci zjistí, že iluzionista drží kulku v prstech (někteří obzvlášť zruční mágové ji dokonce chytají do zubů). V oboru, kde se lidé probodávají meči a řežou pilou, to nemusí působit nijak nebezpečně. Kouzelníci ale mají před trikem obrovský respekt a iluzionista Ben Robinson o něm napsal v roce 1986 celou knihu s výmluvným názvem „Dvanáct jich zemřelo“. Jak titul napovídá, chytání kulky stálo řadu kouzelníků život. Za nehody mohly vadné rekvizity, drobné chyby v technice provedení, v některých případech i neopatrnost (či záměr) asistentů. Jednou z obětí byl i Houdiniho přítel, slavný mág William E. Robinson, který vystupoval z dnešního pohledu ve velmi nekorektním kostýmu čínského kouzelníka a říkal si Chung Ling Soo. Své postavě byl tak oddán, že na veřejnosti promluvil anglicky jen jednou, a to v okamžiku, kdy ho nedopatřením vystřelená kulka zasáhla do prsou. Jeho poslední slova zněla: „Můj bože. Něco se stalo. Stáhněte oponu.“ Houdini poté oznámil, že na počest svého přítele trik předvede. Jeho kolega a mentor Harry Kellar ho ale přesvědčil, aby od rozhodnutí upustil a trik vešel do povědomí veřejnosti jako „tak nebezpečný, že ho neprovádí ani Houdini“. Iluzionista Joe Fox ale nedávno našel ve starém vydání kouzelnického časopisu Genii článek z roku 1937, ve kterém zasloužilý kouzelník dr. Jack Hyman tvrdí, že Houdiniho viděl trik se zachycením kulky provádět. Jack Hyman byl Houdiniho blízký přítel a spolupracovník, a jeho svědectví je tedy možné věřit. Smrtelně nebezpečný trik tak zastírá další záhada.
Pokračování 6 / 6
Rádio roku 1950
Trik pochází ze závěru Houdiniho kariéry. Začal ho předvádět v roce 1925, kdy mu zbývaly dva roky života. Rádio bylo tehdy výkřikem techniky a celosvětovým fenoménem. Houdini toho využil a předvedl divákům, jak bude fungovat rádio v daleké budoucnosti roku 1950. Na jevišti se nejprve zjevil velký stůl zakrytý ubrusem. Kouzelník ubrus před očima diváků zvedl a ukázal, že se pod stolem nic neskrývá. Asistenti poté na stůl postavili velké, asi dvoumetrové rádio. Houdini odklopil jeho přední panel a předvedl, že se uvnitř skrývají pouze dráty, tranzistory a vakuové lampy. Pak zase přístroj zavřel, zapojil ho a naladil na něm stanici. Hlasatelův hlas z rádia oznámil: „A nyní vám představíme Dorothy Youngovou, která zatančí charleston.“ Vršek rádia vzápětí odlétl stranou, z přístroje vyskočila mladá dívka a za jásotu publika se jala tančit ohlášený tanec. „V roce 1950 si budete moct naladit stanici a dívku podle svého gusta, pánové,“ oznámil pak Houdini. „A ne, tento přístroj není na prodej,“ dodal.
Teoretici iluzí dnes soudí, že se dívka skrývala ve dvojité desce stolu. Houdini si ale tajemství vzal do hrobu a neprozradila ho ani jeho asistentka Dorothy Youngová. Ta na to přitom měla dost času, protože žila až do 103 let a zemřela až v roce 2011.
