Dne 25. února si připomínáme narození dnes již prakticky zapomenutého českého hrdiny generálmajora in memoriam Josefa Robotky, který patřil k výrazným osobnostem boje proti německé okupaci za druhé světové války a po komunistickém převratu v roce 1948 byl za své protisovětské postoje uvězněn, mučen a nakonec i popraven komunistickým režimem.
Josef Robotka se narodil 25. února roku 1906 v Tasově a po studiu na střední škole absolvoval i Vojenskou akademii v Hranicích (na Moravě) a Vysokou školu válečnou v Praze. Poté působil v Československé armádě v různých pozicích, až v březnu roku 1938 byl přidělen ke generálnímu štábu v hodnosti štábního kapitána.
Po německé okupaci Čech a Moravy se na podzim roku 1939 Robotka aktivně zapojil do činnosti tajné vojenské protiněmecké organizace Obrana národa v oblasti jižní Moravy. Po německé okupaci byl také propuštěn z armády a přijat do služeb protektorátních úřadů. Protože byl oficiálně zaměstnán jako úředník vlády protektorátu Čechy a Morava, musel složit slib věrnosti německému vůdci Adolfu Hitlerovi, což v soukromí glosoval slovy: „Zvláštní úvahy k tomuto textu nemám. Slib splním tak, jako smlouvy plnil nynější ‚ochránce‘ protektorátu a představitelé jeho ‚šlechetného‘ režimu z řad sudetských Němců, kteří také jednou slibovali.“
Po různých funkcích Robotka nakonec úřednickou pozici opustil a začal pracovat jako obyčejný dělník. Později za německé okupace se také stal předním aktivním členem další protiněmecké organizace zvané Rada tří, která vznikla po organizacích rozvrácených německými represemi proti českému odboji. V této skupině byl Robotka pověřen jako vojenský zmocněnec. Tato organizace byla uznávána zákonnou československou vládou jako hlavní reprezentant československého domácího odboje, a Josef Robotka se tak stal jedním z jeho předních představitelů.
Po celou dobu německé okupace se Robotkovi dařilo unikat německému pronásledování a nebyl odhalen, takže se mohl aktivně věnovat organizování nejen partyzánské protiněmecké činnosti, ale také pomáhal organizovat výsadky československých parašutistů apod. Za své hrdinství v době německé okupace byl po skončení války vyznamenán například Československým válečným křížem 1939.
Po osvobození se navrátil do československé armády, kde mu byla zpětně udělena hodnost podplukovníka generálního štábu. V letech 1947 až 1948 studoval na Vyšší akademii generálního štábu Vorošilova v Moskvě (organizačně spadající pod Vojenskou akademii Frunzeho), odkud byl ovšem předčasně odvolán zpět do Československa. Údajně se tak stalo po kontrole agenty sovětské tajné služby, kteří u něj nalezli dopisy pro politické vězně v Sovětském svazu.
Během svého pobytu v Sovětském svazu byl nejspíše velice pilně sledován sovětskou tajnou službou, protože se netajil svými protisovětskými názory. Dle Iva Pejčocha: „Podle pozdějšího hodnocení psal domů dopisy, v nichž otevřeně prohlašoval, že úroveň Frunzeho akademie se vyrovná nejvýše československé poddůstojnické škole a že kdybychom měli žít podle sovětského vzoru, ‚byli bychom 100 let za opicemi‘.“
Po uchopení moci komunistickou stranou byl okamžitě převelen k pěšímu pluku ve Znojmě a poté v dalších měsících postupně zbavován jakéhokoliv vlivu v armádě skrze lékařská omezení a nemocenské dovolené, až byl v červnu 1949 zbaven služby v Československé armádě úplně a odešel do civilního zaměstnání.
Komunisty již plně ovládnuté československé úřady však Robotku dlouho nenechaly na svobodě a již 25. července 1949 byl zatčen agenty StB. Byl obviněn z protistátní činnosti a údajné spolupráce s americkou rozvědkou. Byť je faktem, že se setkal s kurýrem americké tajné služby, tak není známo, jestli věděl, že jde o amerického agenta, nebo si jeho činnosti nebyl vědom. Z dokumentů StB nelze zjistit pravdu o tom, jestli Robotka vědomě spolupracoval s americkou tajnou službou, neboť v pozdějších dobách komunistické diktatury bylo zjištěno, že byl těžce mučen a mnohé „důkazy“ byly zfalšované StB.
V květnu roku 1950 proběhl v Brně soud s údajnou protistátní skupinou, již měl údajně Josef Robotka vést, a on sám byl odsouzen k trestu smrti a dalšími obviněními k mnoha letům vězení. Byť Robotka podal žádost o milost, komunistický prezident Klement Gottwald žádost odmítl a Robotka byl ve věku 46 let dne 12. listopadu 1952 v Praze popraven.
V roce 1967 podali spoluodsouzení Robotky žádost o rehabilitaci, a tak bylo při jednání Krajského soudu v Brně zjištěno, že celý případ údajné protistátní skupiny vedené Robotkou byl vykonstruován komunistickou tajnou službou a přiznání byla získána brutálním mučením obviněných. Ovšem Robotka se plné rehabilitace dočkal až po pádu komunistického režimu, kdy byl Vyšším vojenským soudem v Táboře plně rehabilitován a rozkazem prezidenta Václava Havla v roce 1991 povýšen na generálmajora in memoriam. V roce 1997 mu byl také posmrtně propůjčen Československý vojenský řád Bílého lva „Za vítězství“ III. třídy.
Životní příběh Josefa Robotky tak kopíruje životní příběhy mnoha jiných československých vlastenců, kteří kvůli svému vlastenectví a protikomunistickému smyšlení byli komunistickým režimem pod různými záminkami vražděni a dnes se na ně a jejich tragický život již moc nevzpomíná.
