Dne 22. prosince roku 1942 byl německými okupačními úřady popraven československý štábní kapitán Antonín Pešl, který patřil k výrazným osobnostem podílejícím se na vzniku Československa a později i na organizování nekomunistického odboje proti německé okupaci v dobách druhé světové války. Dnes ovšem je již jeho jméno v české společnosti vesměs zapomenuto. Svůj vliv na tom má i období komunismu, kdy se vlastenec a demokrat Pešl nehodil komunistům do jejich výkladu dějin, a tak se o něm muselo mlčet.
Kdo vlastně byl Antonín Pešl? Narodil se 31. prosince roku 1891 v dnešní obci Dešov u Moravských Budějovic do rodiny starého selského rodu. Studoval na univerzitách v Praze a Vídni, odkud byl odveden po začátku 1. světové války do rakousko-uherské armády, z které zběhnul v září 1916 na albánské frontě k italské armádě. Patřil k organizátorům československých legií v Itálii a byl i aktivním účastníkem italské pobočky České národní rady z Paříže. V rámci československých legií v Itálii sloužil u 31. pěšího pluku. Po skončení války byl určen za člena československé delegace na mírové konferenci v Paříži v letech 1919 až 1920.
Později Pešl působil na zahraničním oddělení generálního štábu československé armády, z něhož odešel v roce 1926 do redakce Národního osvobození, v níž měl na starosti zahraniční rubriku a psával komentáře. Až na malé přerušení byl členem redakce Národního osvobození do poloviny roku 1938. Psával také pro Le Monde Slave, Svobodné slovo aj. V období první Československé republiky patřil Pešl k výrazným podporovatelům prezidenta Masaryka i Eduarda Beneše, byť s nimi nesdílel tolik nadšení pro západoevropské demokracie a podporoval spíše názor, že by se Československo na ně nemělo příliš vázat a důvěřovat jim tak slepě (což se později potvrdilo v případě mnichovské dohody). V roce 1938 se Pešl stal šéfredaktorem rozhlasového zpravodajství v ČTK a vydržel v něm až do německé okupace, kdy musel z funkce odejít.
Od počátku německé okupace se Pešl aktivně zapojil do československého odboje a spolupracoval s členy organizace Politické ústředí, Obrana národa a dalšími. Byl také v roce 1940 jedním ze zakladatelů a předních osobností Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). V rámci protiněmeckého odboje se Pešl věnoval shromažďování zpravodajských informací, které pomáhal předávat československé vládě v exilu. Také přispíval svými texty do ilegálních časopisů, například V boj a Český kurýr. Byl tak jednou z aktivních osobností nekomunistického odboje v protektorátu Čechy a Morava.
Ke své protiněmecké činnosti využíval Pešl krytí zaměstnance firmy Lehký a Bambas (obchod s domácími spotřebiči) a u této firmy pomohl získat zaměstnání i dalším příslušníkům československého odboje, například majoru Janu Sadílkovi. Pešl byl německými bezpečnostními silami zatčen 19. září 1940 v Praze na policejní stanici při podávání vysvětlení (celá věc byla léčkou německých úřadů) a byl později odvezen postupně do několika německých věznic přímo na území Velkoněmecké říše. Tehdy ještě německé úřady moc netušily o rozsahu odbojové činnosti Pešla a podezřívaly ho z úplně jiného trestného činu spojeného s financemi.
Jakmile se ovšem německému gestapu (Geheime Staatspolizei, tajná státní policie) podařilo přijít i na stopy rozsáhlejší Pešlovy odbojné činnosti, byl urychleně převezen z Velkoněmecké říše zpět do Prahy a podroben brutálním výslechům. Německým úřadům pomohlo hodně i to, že agentům německých tajných služeb se podařilo po zhroucení Francie v roce 1940 nalézt v Paříži nezničené dokumenty československého exilu, v nichž byly důkazy o Pešlově rozsáhlé špionážní aktivitě.
Po ukončení Pešlova vyslýchání byl nakonec v roce 1942 odvezen do Berlína, kde byl v září 1942 souzen a odsouzen za protiněmeckou činnost k trestu smrti. Trest smrti vykonaly německé úřady nad Pešlem 22. prosince roku 1942 v berlínské věznici Plötzensee, kde byly popraveny i další osobnosti československého odboje proti německé okupaci. Těla popravených německé úřady poté poskytovaly různým německým vědcům k studiu a experimentům.
Po osvobození od německé okupace byla již v roce 1945 odhalena Pešlovi pamětní deska na jeho rodném domě, ale jinak upadlo jeho jméno víceméně do zapomnění. Až v roce 1992 mu bylo posmrtně uděleno ocenění Řádem Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.
Na pamětní desce na jeho rodném domě je uvedeno zhodnocení jeho života, že „žil a zemřel jako hrdina“, což jen stručně vystihuje spletitý a tragický osud tohoto československého vlastence a hrdiny.
