nahoru

Křeslo z kůže bolševiků a oddanost carovi. Krvavého barona nakonec komunisti popravili

Šimon Kadeřávek 15. září 2021 • 13:10
Křeslo z kůže bolševiků a oddanost carovi. Krvavého barona nakonec komunisti popravili
foto: Wikimedia commons

První polovina 20. století byla pro Rusko a jeho obyvatele velice turbulentní. Po pádu monarchie následovala krvavá občanská válka, kterou vyhráli bolševici v čele s Leninem. Proti komunistům bojoval vedle bělogvardějců také Roman Ungern von Sternberg, pro některé známý jako Krvavý baron. Sadistický generál, který byl de facto nejvyšším vládním činitelem Mongolska, nakonec padl do rukou bolševiků, ti ho 15. září 1921 popravili.

Budoucí důstojník se narodil v prosinci 1885 na předměstí Štýrského Hradce jako Roman Fjodorovič Ungern von Sternberg. Matka s otcem se hlásili k pobaltské šlechtě, na což byl Ungern von Sternberg patřičně hrdý. Když mu byly tři roky, přesunul se do Tallinnu. Vyrůstal v rodovém sídle, už během dospívání u něj sílily sadistické pudy. Budoucí důstojník měl svéráznou zábavu, týral a mučil zvířata. Matky jeho spolužáků si podivného chování všimly.

Jsem buddhista!

Vzpurný mladík byl dokonce vyhozen z gymnázia. Profesoři si na něj stěžovali kvůli rvačkám, svévolnému opouštění hodin či dlouhým vlasům. Zkraje roku 1905 Ungern von Sternberg odcestoval do rusko-japonské války, ale dorazil až ve chvíli, kdy boje skončily. Přestože se na frontě ani neukázal, obdržel medaili.

Nakonec se zabydlel na kadetní škole v Petrohradu. Své okolí pobuřoval různými názory. Prohlašoval, že jeho rodina nikdy neuposlechla příkaz dělníka. Ungern von Sternberg rovněž spatřoval monarchii jako jedinou možnou formu vlády. Rozvinula se u něj také velká láska k buddhismu, zcela propadl kouzlu Asie, a tak se po škole nechal přeložit ke kozáckému pluku.

Během tohoto období přišel ke své charakteristické jizvě. Jako mladý voják propadl pití a velmi často se pral, v jednom souboji na něj sok vytáhl meč. Ungern von Sternberg se později nechal slyšet, že rána zasáhla jeho mozek a způsobila náladovost, kterou po celou dobu života trpěl. Až do začátku první světové války žil v oblasti dnešního Mongolska.

Ať žijí Romanovci

Narukoval bez váhání, společně s kozáckým plukem operoval ve východním Prusku. Vypracoval se až na důstojníka, jenž má pro strach uděláno. Čím dál více kolovaly také příběhy o jeho šílenství. Nakonec musel být z armády propuštěn, stalo se tak v lednu roku 1917. Rozladěnému Ungern von Sternbergovi nezvedla náladu ani revoluce. Viděl v ní konec starého Ruska.

Přesunul se na Kavkaz, kde spřádal odbojové plány. Do toho všeho proběhla říjnová revoluce, po níž Ungern von Sternberg deklaroval věrnost Romanovcům. Krátce nato založil Asijskou jízdní divizi, ta byla postrachem bolševiků i bělogvardějců. Většina zajatců se totiž nedožila rána, Krvavý baron, jak se důstojníkovi přezdívalo, je nechával popravit.

V roce 1919 se oženil s mandžuskou princeznou, Ungern von Sternberg s ní komunikoval v angličtině, protože neuměl čínsky. Pobaltský šlechtic se chystal na největší výzvu svého života. Chtěl obnovit Mongolskou říši, proto pomohl s nástupem tamní vládnoucí rodině. V čele stál sice panovník, za nitky tahal Ungern von Sternberg.

Šestihodinový soud

Jeho hrůzovláda začala několika pogromy ve větších městech. Aby si udržel popularitu, nechal uklidit ulice zaneřáděné metropole, marně se snažil reformovat ekonomiku. Na druhou stranu ale neznal cenu lidského života. Ve své kanceláři měl údajně křeslo, které bylo potažené kůží mrtvých bolševiků.

Lenin a spol. mezitím nechali Ungern von Sternberga být, měli dost problémů s občanskou válkou. Po výhře se ale na prazvláštního barona zaměřili. V červnu 1921 vtrhla Rudá armáda na území Mongolska. Asijská jízdní divize nápor dlouho nevydržela a zhruba po měsíci skončil Ungern von Sternberg v bolševickém vězení.

Čekal ho proces, který trval šest hodin a patnáct minut. Krvavý Baron byl obviněn z několika přečinů, jako správný voják se ke všemu přiznal a trest smrti přijal v klidu. Následně byl odvlečen na nádvoří a na místě zastřelen. Svéráznému diktátorovi bylo pětatřicet let.

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku