Současná medicína zná čtyři krevní skupiny (jsou označovány jako 0, A, B, AB). Jejich objevitelem je český neurolog a psychiatr Jan Janský, který výsledky svých výzkumů zveřejnil v roce 1907. Vzhledem k neexistenci moderních komunikačních technologií a omezeným možnostem sdílení poznatků v různých oborech však netušil, že podobný objev učinil již v roce 1901 rakouský biolog Karl Landsteiner. Nicméně ten popsal pouze tři skupiny tehdy nazvané A, B a C (dnešní A, B a 0).
Přestože americká lékařská komise označila v roce 1921 Jana Janského za objevitele kompletní sady typů krevních skupin, Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství v roce 1930 obdržel právě Rakušan Landsteiner. V tu dobu už byl Janský po smrti. Zemřel přesně před 100 lety, tedy 8. září 1921.
Jan Janský se narodil 3. dubna 1873 v Praze. Po absolvování zdejší Lékařské fakulty na Karlo-Ferdinandově univerzitě nastoupil jako asistent u věhlasného profesora neuropatologie Karla Kuffnera a pracoval jako lékař na psychiatrické klinice v Praze. Vedle vědecké a didaktické činnosti se uplatnil i mimo kliniku. Byl soudním znalcem z psychiatrie a jeho posudky přispívaly k vážnosti oboru u soudu. V červnu 1899 se oženil s Hedvikou Bečkovou a narodili se jim dva synové.
Krátce po vypuknutí první světové války v roce 1914 byl jmenován mimořádným profesorem. Dobrovolně však odešel na frontu, kde sloužil jako lékař. Po dvou letech byl po prodělaném srdečním infarktu zproštěn služby a vrátil se do vlasti. Po skončení zastával pozici přednosty neuropsychiatrického oddělení Vojenské nemocnice v Praze. Jeho vědecky plodný život však uťala ve věku 48 let těžká srdeční choroba, které podlehl v Černošicích u Prahy.
Kdo byl dříve?
Ale zpět k objevu krevních skupin a k jejich významu. Krevní skupina nebo přesněji krevní typ je popis vlastností červených krvinek jedince, respektive sacharidů a bílkovin na jejich buněčné membráně. Krevní skupina je určena antigeny na povrchu červených krvinek. Některé z antigenů jsou čisté bílkoviny, jiné jsou tvořeny bílkovinami s polysacharidy. Nepřítomnost některého z těchto znaků vede k přirozené produkci příslušných protilátek.
Názor na objevení krevních skupin procházel spletitým vývojem. Vídeňan Landsteiner již v roce 1900 prohlásil, že „krevní sérum normálního člověka je často schopno shlukovat červené krvinky jiného zdravého jedince“. Ve snaze tento jev vysvětlit odebral krev sobě a 21 kolegům a zjišťoval reakci každého vzorku krvinek na každý vzorek krevního séra. Poté v roce 1901 prezentoval výsledek svých pokusů v práci „O projevech aglutinace normální lidské krve“, kde potvrdil existenci tří krevních skupin.
Ke stejným závěrům dospěl v roce 1907 Janský, který také prokázal existenci čtvrté krevní skupiny (v současné době označované jako AB) navíc však provedl správnou klasifikaci skupin. Zabýval se dlouho a soustavně studiem některých krevních vlastností u svých nemocných. O Landsteinerovi a jeho práci Janský nic nevěděl. Totéž zřejmě platilo i naopak, protože Karl Landsteiner ve své souborné práci z roku 1910 Janského poznatky také nezmiňoval.
V roce 1910 však vstupuje na scénu americký lékař William Lorenzo Moss, který dospěl ke stejným výsledkům jako Janský (i on také použil označení římskými číslicemi I–IV, ale v opačném pořadí). O Janském se dozvěděl až po ukončení své práce, nicméně o jeho výsledky doplnil svoji práci a uznal Janského prioritu správné klasifikace. V Americe se tak stal Janský na čas skutečným objevitelem krevních skupin. V roce 1921 americká lékařská komise uznala jeho prvenství v objevu krevních skupin. Později se pak jednu dobu v lékařské literatuře uváděli jako objevitelé krevních skupin „Landsteiner, Jansky a Moss“. Nicméně v roce 1930 získal Nobelovu cenu pouze Landsteiner.
V pozdějších letech byl na mezinárodní scéně zvýšen význam Janského, a to až do té míry, že se vyrojily články a výroky vysoce hodnotící jeho světový přínos. Později režisér Martin Frič také natočil
film Tajemství krve s Vladimírem Rážem v hlavní roli. Celá kampaň vrcholila názory, které zpochybňovaly Landsteinerovo prvenství i Nobelovu cenu a Janského stavěly proti němu. Během let pak tato vřava utichla, k čemuž pomohly i práce Janského žáků (například Vladimíra Vondráčka), ve kterých se mimo jiné konstatovalo, že Janský „dosah svého objevu netušil a nijak více nevyužil“.
Význam objevu Janského však dnešní věda a medicína nikterak nezpochybňuje. Jan Janský byl rovněž velkým propagátorem dárcovství krve. Na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována medaile Jana Janského.
