nahoru

Zkáza nacistického diamantu. Od potopení Bismarcku uplynulo 80 let

Šimon Kadeřávek 29. května 2021 • 15:20
Zkáza nacistického diamantu. Od potopení Bismarcku uplynulo 80 let
foto: Profimedia.cz

Svého času platila za jednu z nejobávanějších zbraní Adolfa Hitlera, bitevní loď Bismarck totiž opravdu budila strach. Málokdo by předvídal, že plavidlo čeká hořký konec. Ten nastal 27. května 1941, kdy Bismarck zmizel pod hladinou. Voda kromě neovladatelné lodě spolykala na 2 tisíce německých vojáků, katastrofu jich přežilo pouze 114.

Objednávku na zbrusu novou loď obdrželi v hamburské společnosti Blohm & Voss 1. července 1935. Hitler chtěl vyzbrojit Kriegsmarine, a tak vedle Bismarcka nechal postavit podobně monstrózní Tirpitz. Obě lodě dostala jména po hrdinech německé historie, první zmíněná po Ottu von Bismarckovi, druhá poctila velkoadmirála Alfreda von Tirpitze.

Nacionalistická chlouba

Kýl Bismarcku byl dokončen v druhé polovině roku 1936, na stavbu pravidelně zajížděl sám Hitler. Po třech letech se dočkal i spuštění Bismarcka na vodu. Slavnostního aktu se zúčastnil samozřejmě Adolf Hitler, v davu bychom ale našli i vnučku kancléře Bismarcka. Loď byla sice hotová, chyběla však výzbroj, tu mechanici instalovali téměř rok. Až v srpnu 1940 mohl být Bismarck zařazen do německé flotily.

Jedna z nejdražších nacistických zbraní, loď přišla Němce na 250 milionů říšských marek, měla operovat v Atlantiku. Hitler doufal, že bude zatápět britským lodím, s tímto cílem vyrazil Bismarck z přístavu Gdyně (v dnešním Polsku). Pro další příběh je důležité jméno viceadmirála Güntera Lütjense, který řídil vojenské operace Bismarcku a těžkého křižníku Prinze Eugena.

Duo zakotvilo v Norsku, které už v té době úpělo pod nacistickou nadvládou, a následně mělo pokračovat do Atlantského oceánu. Tato operace dostala název Rheinübung (Rýnské cvičení). Z dnešního hlediska můžeme říci, že akce skončila neúspěchem. Přeskupování lodí si totiž všimli Spojenci, kteří vyfotografovali Bismarcka nedaleko přístavu Bergen.

Dostaňte Bismarcka!

Obrovská loď budila respekt a strach, což ještě více podpořila bitva v Dánském průlivu. Bismarck společně s Prinzem Eugenem vyřídil několik britských lodí. „Chci potopit Bismarck, nic jiného mě nezajímá,“ nechal se slyšet britský premiér Churchill. Dobře věděl, že kolos může narušit důležité trasy v Atlantiku. Lze dodat, že potopení Bismarcku bylo otázku cti podobně jako dobytí Stalingradu na východní frontě.

Během května 1941 operovali nacisté jižně od Islandu, Britové je začali stopovat, čímž odstartoval hon na Bismarcka. Jako ideální taktiku zvolili admirálové rozdělení silné dvojice, to se nakonec podařilo a křižník Prinz Eugen nakonec doplul do Brestu. Podobný konec si jistě přáli i námořníci na palubě Bismarcku…

Po lokalizaci plavidla odstartovala 24. května 1941 série útoků. Lütjense se snažil ataky odrazit, ale Bismarck utržil několik zásahů a stal se prakticky neovladatelným. Velké ztráty mu způsobila především bojová letadla. Loď se kromě poškození potýkala s nedostatkem paliva, za což mohl sám Lütjens, který nenechal v Norsku doplnit palivo. Osudová chyba.

Zachráněný kocour

Opakovaně vysílal signály německému velení Kriegsmarine, to se rozhodlo, že Bismarckovi pošle na pomoc ponorky. Dorazily příliš pozdě.

Loď se mezitím ocitla pod palbou několika britských křižníků. Granáty střídala torpéda, Bismarck byl poškozen a bylo jasné, že se dřív nebo později potopí. Britský admirál Tovey nechtěl riskovat, že se u nacistického plavidla objeví nepřátelské ponorky, a tak s celou flotilou odplul. Neovladatelné monstrum zatím prožívalo agónii, které přihlíželo jediné britské plavidlo, křižník Dorsetshire.

Následující momenty jsou velice mlhavé, protože někteří historici uvádí, že Bismarck šel ke dnu díky odpálení několika náloží v podpalubí. Jiní pro změnu tvrdí, že potopení nepotopitelné lodi, způsobily britské útoky. Jedno je jisté, kapitán Lindemann a viceadmirál Lütjens začali s evakuací pozdě. Britský křižník nakonec zachránil 110 mužů a maskota celé atlantické flotily, kocoura Oskara. Následně kvůli obavám plavidlo vyrazilo ku Islandu.

Zbytek posádky nalezl smrt v ledové vodě. Mezi nimi bychom našli Güntera Lütjense, veterána z první světové války, jemuž Hitler tolik věřil.

Zkáza Bismarcku předznamenala konec éry obřích bitevních lodí. Ostatně Bismarckova bratra, loď Tirpitz čekal podobný osud. Největší nacistická loď byla potopena u města Tromsø. Na rozdíl od Bismarcka nebyla ani jednou použita v boji.

Vrak Bismarcka byl objeven v létě 1989. Nacistický diamant, na nějž byl pyšný samotný Hitler, se nachází v hloubce pěti kilometrů.

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku