nahoru

Zlo v nejčistší podobě. V propagandistickém snímku se mihl zmučený Josef Toufar

Šimon Kadeřávek 11. prosince 2020 • 18:20
Zlo v nejčistší podobě. V propagandistickém snímku se mihl zmučený Josef Toufar
foto: reprofoto YouTube.com

Od Čihošťského zázraku uběhne 11. prosince sedmdesát jedna let, v české historii zůstává případ pátera Josefa Toufara bolestivým místem. To připomíná i propagandistický dokument Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Několika minutový snímek je snad nejodpornějším filmovým dokladem komunistické zvůle.

Malá vesnička Číhošť nedaleko Havlíčkova Brodu zažila třetí adventní neděli roku 1949 pozdvižení. Při kázání faráře Josefa Toufara se pohnul téměř půl metrový kříž. Sám Toufar pohyb nezaregistroval, svědci ale vše vypověděli ostatní a rázem se o nevysvětlitelném jevu dozvěděla i StB. Ta si pro Toufara dojela 28. ledna 1950 a téměř měsíc ho příslušníci tajné policie vyslýchali a mučili. Po měsíci opustil brány Valdic a zamířil zpět do Číhoště, aby se účastnil natáčení propagandistického filmu.

Komplot Vatikánu

Ten měl na zakázku natočit Přemysl Freiman, syn prvorepublikového politika Václava Freimana. Mladý filmař měl před sebou temnou budoucnost, protože se podílel na propagandistických snímcích. Ostatně natáčel proces s Miladou Horákovou a také soudní líčení s Rudolfem Slánským. Aktivně vyzdvihoval přednosti sovětské kinematografie, což doložil i prací Díváme se na sovětský film. Není jasné, jestli na něj StB vyvinula nátlak. Freiman ale kývl a projektu se zúčastnil.

Když o osmnáct let později přijely sovětské tanky, patřil mezi kritiky okupace. To znamenalo kariérní propad a režisér působil jako noční hlídač v Muzeu Bedřicha Smetany. Kinematografii se věnuje i jeho dcera Helena Freimanová.

První záběry vznikaly ještě před dovezením Toufara do Číhoště. Film divákovi dává do souvislosti kapitalismus a Vatikán. Úvodní záběry poklidné vesničky Číhošť doplňuje hlas, který vypraví o harmonii, která v prosincových dnech v obci vládne. Před kostelem je vidět černý vůz se zahraniční poznávací značkou, automobil odjíždí a míří do sídla pražské nunciatury. Je zmíněn i Mořic Pýcha, církevní hodnostář bojoval proti komunismu, ten se mu odvděčil tím, že v dokumentu zazní jeho jméno v souvislosti s nacistickou kolaborací. „Starý dobrý přítel K. H. Franka,“ je řečeno na jeho adresu.

Prokurátor v roli faráře

V dalších záběrech už vchází lidé do kostela. V páté minutě se ve filmu poprvé objevuje farář Toufar, dělá velmi pomalé pohyby kvůli špatnému zdravotním stavu. Během jeho kázání se pohnul kříž, který je údajně propojen skrze drátky. Vše má být komplot církve, která dokonce způsobí i rozšíření zázraku. Měla k tomu využít i děti, ty měly ve škole psát dopisy o celém incidentu.

Posléze je údajný mechanismus vysvětlen a předveden. Vědci později došli k tomu, že tímto způsobem nemohl být kříž rozpohybován. Pro propagandistický film však vetchá verze StB stačila. „Přiznal, že vše udělal z rozkazu Vatikánu a biskupů,“ zní v dokumentu vynucené přiznání Toufara. Celý počin uzavírá animace, ve které je ztvárněn obří pavouk, jenž má zádech napsáno: „Wall Street.“

Podle pamětníku proběhlo natáčení za přísných podmínek. Toufar byl do Číhoště přivezen v nočních hodinách, z vozu ho museli prakticky vynést. Podobně mu museli asistovat i ve chvíli, kdy měl vyjít na kazatelnu. Vyšetřovatelé si údajně měli vyslechnout i výtku prokurátor Karla Čížka. Toufara totiž nemohli použít v dalších záběrech, a tak si farářovu roli střihl sám Čížek.

Smutný rekord

Toufarovi se v době natáčení značně přitížilo a po cestě zpět do věznice musel být rychle převezen do Borůvkova sanatoria v Praze. Tam podstoupil operaci, ale i přesto zemřel. Jeho smrt nastala v souvislosti s trýzněním při výsleších.

Mezitím byl sestříhán propagandistický film, premiéru měl 10. března 1950. Diváci ho mohli zhlédnout v kinech, hospodách či ve speciálních pojízdných kinech. Bylo vytvořeno 375 kopií, tudíž ho vidělo desítky tisíc lidí. Tento počet nebyl až do dnešních dnů překonán. Je důležité zmínit, že film byl vysílán jako týdeník, tudíž ho komunisté nasadili prakticky před každý film.

Poměrně rychle jej ale stáhli z oběhu, protože ho ve výsledku považovali za nepovedený. Materiál se však zachoval do dnešních dnů a je smutným mementem toho, jak se tehdejší režim choval. Na záběrech jsou také uchovány poslední hodiny Josefa Toufara. Dle jeho vzhledu se můžeme domnívat, co s ním vyšetřovatelé dělali, protože před zatčení byl zdravý muž. Po měsíci se proměnil na stín, který měl problémy s chůzí.

Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950) - komunistická propaganda proti církviVIDEO Facebook

 

 

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku