nahoru

Vzorný pionýr nebo zaostalé dítě? Osud Pavlíka Morozova zneužila sovětská propaganda

Šimon Kadeřávek 16. listopadu 2020 • 17:00
Vzorný pionýr nebo zaostalé dítě? Osud Pavlíka Morozova zneužila sovětská propaganda
foto: wikimedia commons

Nedemokratické režimy využívají ke své propagandě různé příběhy. Jeden z nejtragičtějších začal v Sovětském svazu v roce 1932. Vzdorní kulaci měli zavraždit třináctiletého chlapce a jeho bratra. Tento incident se Stalinovi hodil a Pavlík Morozov se stal mučedníkem. Byl označován jako vzorný pionýr, ale pamětníci na něj vzpomínají jako na darebáka a pomalejšího hocha.

Narodil se jako Pavel Trofimovič Morozov v listopadu 1918 v obci Gerasimovka. Rodina se musela do vesnice přestěhovat z Běloruska. Pavlík měl normální dětství, pomáhal otci na poli a občas zaskočil i do školy. Propagandistický příběh z pera Vitalije Gubareva říká, že mladík platil za vzorného a pilného studenta, který dokonce pomáhal ostatním žákům.

Kuřák, který koktal

Proti tomu stojí tvrzení učitelky. Ta vzpomínala na jeho šedé oči. Co se týče školní docházky, uvedla, že Pavlík vzdělání moc nedal. Jeho projev byl nevýrazný, pedagožka řekla, že mladík hodně zadrhával. Ostatním spolužákům zcela jistě nepomáhal, protože měl sám problémy. Na vesnici platil za darebáka, který nebyl příliš oblíben. To opět rozporuje komunistický mýtus, ve kterém byl Morozov vzorem pro své kamarády. Údajně je varoval před tím, aby nekouřili. Ironií osudu je, že sám Pavlík měl nálepku občasného kuřáka.

Další pamětníci vypověděli, že budoucí nástroj propagandy neinklinoval ke komunismu a už vůbec nebyl členem pionýrské organizace. Dle Gubareva měl Pavlík stát v čele mládežnického uskupení. O jeho vstupu do pionýra se vedou diskuze, protože nejsou k dispozici žádné údaje. Obecně se předpokládá, že ho do organizace zařadila vláda až po jeho smrti.

Do historie vstoupil ve 30. letech, kdy byla v Sovětském svazu v plném proudu kolektivizace. Tu drtivá většina rolníků bojkotovala, mezi ně měl údajně patřit i Pavlíkův otec Trofim, který byl dokonce předsedou vesnického sovětu. Trofim bránil združstevňování tím, že udával jiná fakta, než měl. Dále kryl některé nekalosti a sousedům odpouštěl odvody. To se Pavlíkovi nelíbilo a svého otce udal úřadům. Oficiální příběh ještě hovoří o tom, jak Pavlík udal ještě souseda a dědečka.

Manželčina pomsta

Oznámení nese datum 25. listopadu 1931, prověřovalo se o několik měsíců později. Společně s Pavlíkem byla na služebně i jeho matka, která v celém případu hraje roli šedé eminence. V té době od ní odešel manžel a chtěla se mu pomstít. Údajně se tak mělo stát skrze jejího syna Pavlíka. Ať tak či onak, za její asistence Pavlík vypověděl, že Trofim brání kolektivizaci a falšuje různé dokumenty.

Otce zatkli až v létě následujícího roku a to spustilo lavinu vzteku. Onoho 14. listopadu 1932 se měl Pavlík společně s bratrem Feďou vracet ze sběru klikvy domů. U lesa je přepadli vesničané, kteří dvojici pobodali. Pavlík se údajně postavil před svého bratra a chránil ho. Nebylo to nic platné, o dva dny později kolemjdoucí nalezli jejich mrtvoly. Dle dostupných údajů oba přicházeli z kostela, který se nacházel ve vedlejší vesnici, to by se však do komunistické propagandy nehodilo.

Ihned se rozjelo vyšetřování, policie si došla najisto pro Pavlíkova bratrance a dědečka. Po prohledání nalezla zakrvácený nůž. Ten sice pocházel ze zabijačky telete, ale to orgány nezajímalo. Za mřížemi skončil bratranec Danila, děd Sergej a babička Xenia. Dohady o tom, že vše bylo zinscenováno komunisty, potvrzuje fakt rychlého pohřbení obou chlapců. Stranou zůstala i Pavlíkova matka Tatiana.

Nacistická verze Morozova?

Následující proces byl spíše fraškou, konal se ve městě Tavda a obžalovaní nesměli promluvit a museli pouze poslouchat. Všichni obdrželi trest smrti, Pavlíkovi prarodiče se ale verdiktu nedožili, jeho bratranec byl však popraven. Pavlíkův otec byl v jiném řízení odsouzen na 10 let. Sice se zdá, že vraždou celý příběh končí, ale opak je pravdou.

Smrt mladíka proměnila vládnoucí garnitura na propagandistický materiál. Z Pavlíka udělala uvědomělého komunistu, který za své přesvědčení zaplatil nejvyšší cenu. Komunisté chtěli poukázat na to, že strana je v nové době víc než rodina. Morozov byl v propagandistické verzi zcela předělán, místo krátkých vlasů mu přisoudili černé kučeravé vlasy. Jizva nad okem měla symbolizovat jeho odvahu.

Na jeho počest se psaly básně a knihy. Josif Vissarionovič Stalin nechal zhotovit sochu, která stála ve čtvrti Krasnaja Presňa. V roce 1991 ji rozvášněný dav strhnul. Pavlík Morozov měl v Sovětském svazu pověst dětského hrdiny, jiní se však klonili k jeho udavačství. Ostatně tak je vnímán i dnes, což dokládá báseň Josefa Théra, která končí těmito verši:

Protože však mladý byl,

tak se trochu prozradil

Dostal kuli z naganu

před příchodem orgánů

I když zemřel, žije dál

neb se světcem fizlů stal.

Z toho je zřejmé, jaké mínění o Pavlíku Morozovi lidé mají. Zajímavostí je, že i jiné režimy měly podobné mučedníky. Nacistická ideologie využila příběh Herberta Norkuse, kterého údajně zabili komunisté v patnácti letech. O šest let více se dožil voják Lei Fang, z jehož osudu pro změnu těžila Čínská lidová republika.

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku