Děti si ho pamatují jako Smrťáka z pohádky Dařbuján a Pandrhola, pro starší generaci pro změnu představuje snaživého Hujera či pološíleného docenta Chocholouška. Václav Lohniský, který se narodil 5. listopadu 1920, měl ve velké lásce především divadlo. Vedle hraní se věnoval také režírování.
Vyrůstal v Holicích nedaleko Pardubic, později se rodina přestěhovala do Úpice. Lohniský navštěvoval tamní gymnázium, po jehož absolvování se rozhodl, že se vydá do rukou Božích. Téměř rok a půl studoval v královehradeckém semináři, než naplno propukla jeho láska k herectví. Další kroky vedly na Státní konzervatoř v Praze. V roce 1946 dokončil obor herectví, dva roky poté úspěšně absolvoval i režii.
Nucený přesun do Ostravy
Ještě v době studií jej mohli diváci zahlédnout v divadle Větrník. Na prknech avantgardní scény ztvárnil například roli Buffalo Billa v tehdy ještě divadelní hře Limonádový Joe. Vedle hraní velmi rád režíroval, což potvrdil debutovou hrou Mír od Aristofana. Lohniský následně opustil hlavní město a zamířil do Ostravy, kde v tamním Státním divadle získal angažmá.
Proč Ostrava? Komunistický režim chtěl pozvednout kulturu i v jiných městech, a tak se do slezské metropole stěhovalo několik dalších herců z ročníku. Vedle toho také někteří získávali první zkušenosti, do Prahy se mohli vrátit až po nějakém čase. Lohniský občas hrál, ale mnohem více režíroval, měl na svědomí několik inscenací, zaměřoval se především na sovětské autory. O tři roky později ho čekalo další stěhování, tentokrát okusil krásy Plzně. Na západě Čech se mu dařilo, čehož si všimli i někteří ředitelé pražských divadel, a tak následovalo „povýšení“.
Václav Lohniský se díky své práci dostal zpět do Prahy, získal zaměstnání v Divadle S. K. Neumanna, kde později působil jako ředitel. Kolem roku 1957 odstartovala i jeho filmová kariéra, pamětníci si Lohniského vybaví z černobílého snímku Florenc 13,30. Postupně se dostával do povědomí diváků, během toho se samozřejmě nevyhnul ani filmům, na které by nejraději zapomněl. V roce 1960 si po boku Jiřiny Švorcové zahrál v dramatu Fučík.
Kam až sahají Hujerovi?
Šedesátá léta přinesla Lohniskému další příležitosti objevit se před kamerou. Kdyby tisíc klarinetů či Všichni dobří rodáci, to jsou názvy filmů, ve který si zahrál. Spolupracoval dokonce s Otakarem Vávrou na historickém snímku Kladivo na čarodějnice. Lohniský se díky svému režijnímu talentu dostal i za hranice. Hostoval například v Belgii, Nizozemí či Polsku.
Další roky přinesly tituly, kterými se zapsal do paměti diváků. „Už je čas, musíme jít,“ upozorňoval profesora jako snaživý žák Hujer v Marečku, podejte mi pero! Zcela jinou postavu ztvárnil ve snímku Jáchyme, hoď ho do stroje! Asi každému se vybaví, jak v závěru filmu míří docent Chocholoušek tarasnici na Josefa Hlinomaze a Františka Husáka.
Lohniskému nebyla cizí ani tvorba pro děti, v roce 1956 se objevil v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Po odmlce ho nejmenší mohli vidět ve filmu Páni kluci či Princ a Večernice.
Rodák z Holic byl často využíván i kvůli svému „záporáckému“ kukuči, a tak hrál i negativní role. Vzpomeňme například na 30 případu majora Zemana, kde ztvárnil Hanse Jägra.
Na prahu 80. let si připsal několik divácky úspěšných filmů jako Trhák či Krakonoš a lyžníci. Druhý jmenovaný se mu nakonec stal osudným, protože v průběhu natáčení ho postihl masivní infarkt. Lohniský zemřel prakticky na place v nedožitých šedesáti letech.
