Filmový svět mnohdy zpětně reflektuje historii, či se dokonce odváží parodicky ztvárnit aktuální dobu. Druhý jmenovaný případ zrealizoval herec, scenárista a režisér Charlie Chaplin. V předválečných letech natočil snímek, ve kterém by se prosadil i na poli zvukové kinematografie. Jeho dílo Diktátor mělo premiéru 15. října 1940 a vzbudilo velký ohlas.
Herec pocházející z Velké Británie prorazil na stříbrném plátně začátkem 20. století, kdy vznikla jeho ikonická role tuláka Charlieho. Chaplin byl odkázán na mimiku a gesta, protože v době, o které se bavíme, se film nacházel ještě v plenkách. Zvuk se k obrazu přidal až mnohem později. V němém filmu si Chaplin vybudoval dobrou pověst. V roce 1929 dokonce získal Oscara za snímek Cirkus.
A.H.? Přece Adenoid Hynkel!
Během 30. let ale přišla na komika krize, protože filmy začaly být ozvučené. Herec chtěl prorazit i v nové době, a tak přemýšlel jak. Nejdříve chtěl natočit snímek, kde by hlavní postavou byl Napoleon Bonaparte. Vtip spočíval v tom, že francouzský císař měl mít pacifistický názor na svět. Díky situaci ve světě se rozhodl jinak. Již od roku 1933 sledoval, jak Adolf Hitler utahuje šrouby v Německu. Velmi těžce nesl i perzekuci židovského obyvatelstva, protože Chaplin měl údajně židovské kořeny.
Těsně před druhou světovou válkou vzniklo torzo scénáře filmu Diktátor (v originále The Great Dictator). Autorství patřilo samozřejmě Chaplinovi, který popustil uzdu své fantazie. Základem se stal fiktivní svět, ve kterém bychom našli země jako Tomanie, Bakterie či Osterlich. V těchto kulisách rozehrál někdejší němý komik skvělou partii.
Snímek sleduje dvě rozdílné postavy, židovského holiče a diktátora Adenoida Hynkela. Oba jsou si vzhledově podobní, protože oba hraje Charlie Chaplin. Zápletka je velice strohá. Holič prožije několik životních zvratů a v závěru utíká z koncentračního tábora ve vojenské uniformě. V téže oblasti ale loví Hynkel kachny a je následně považován za uprchlého vězně, a tak putuje za ostnaté dráty. Celý film uzavírá epický projev holiče, jenž je stylizován do diktátora. Vzývá ke klidu a míru.
Rozhněvaný muž s knírkem
Je jasné, že každý prohlédl parodii na nacistický režim, ostatně jméno Adenoid Hynkel k tomu vybízí. Další postavou je například Benzino Napaloni alias Benito Mussolini. Chaplin natočil komedii, která zesměšňuje tehdejšího vůdce. Sám se nechal slyšet, že chtěl parodii na celý režim, ale nechtěl zlehčovat věznění lidí v koncentračních táborech a ghettech.
I když se může zdát, že film vyvolal obrovský ohlas, zdání klame. První klapka padla týden před začátkem nejkrvavějšího konfliktu v dějinách. Chaplin musel natáčení dokonce na několik týdnů přerušit, ale poté pokračoval dál. K Hitlerovi se dostalo několik kusých zpráv o tom, že se natáčí parodický film. Führer s tím ale nedokázal nic udělat a ještě více to u něj prohloubilo nenávist, kterou k Chaplinovi choval. Dokonce už v roce 1934 obvinil režiséra z plagiátorství, měl zkopírovat jeden z francouzských filmů, jednalo se však o fabulaci. Poté, co se k němu dostal Diktátor, označil Chaplina za žida a komunistu.
Komunista Chaplin
Chaplin si nevybral příliš dobrý čas na premiéru svého filmu. Spojené státy totiž striktně dodržovaly politiku izolacionismu. Úřady tak braly Diktátora jako narušení velmi vratkých vztahů mezi USA a Německem. Ve výsledku to znamenalo distribuování snímku do velmi malého počtu kin. Diktátora mohli diváci zhlédnout především ve Spojených státech a Velké Británii. Do dalších států se dostal až po válce, v Německu si odbyl premiéru roku 1957.
Politicky to odnesl i sám Chaplin, který byl poté v hledáčku FBI. Tajná služba v něm viděla dokonce komunistu. Jeho pád pokračoval i po válce, kdy nenašel názorovou shodu s ostatními herci. V 50. letech mu dokonce nebyl povolen vstup na americké území, a tak někdejší celebrita dožívala ve Švýcarsku.
Na starého herce si Amerika vzpomněla v roce 1972, kdy mu byl udělen Oscar za celoživotní dílo. Záběry stojícího a plačícího Chaplina tehdy obletěly svět. Autor tvrdé politické satiry zemřel 25. prosince 1977.
