Psal se rok 1894, když se na Malé Straně usadil nad jiné ceněný malíř Vojtěch Hynais. Nastěhoval se do nově postaveného činžovního domu U železné lávky. I nadále však zajížděl do Paříže, která byla po řadu let jeho domovem. A stalo se, že jeho nepřítomnosti využil jistý Jakub Florzykiewicz. Muž nadaný oním talentem podvodníků, již mírou a drzostí použité lži snadno rozptýlí ostražitost svých obětí. Výtvarně vcelku talentovaný a v neposlední řadě také obeznámený s děním v malířských kruzích od Paříže přes Vídeň až po Prahu.
„Chová se jako člověk odchovaný na parketách a vládne hladkou výmluvností. Jeho tvář jest dosti inteligentní, tmavým plnovousem obrostlá,“ popsala posléze podvodníka Národní politika. „Zná všechny výrazy umělecké hantýrky a ateliérů.“
Do Prahy přicestoval devětadvacetiletý Florzykiewicz zkraje roku 1892 a ihned se – coby uměnímilovný člověk – rozhodl pro návštěvu Národního divadla. Bylo 15. března 1892, když „někdo vedle něj vyslovil svůj obdiv nad mistrnou oponou Hynaisovou“, líčí dál list. „Florzykiewicz se blahosklonně usmál a nedbale prohodil: Ó ano, je to jedna z prací, které se mi vskutku podařily…
Snad neračte vy býti…,“ vyhrklo z překvapeného souseda.
„K službám, uklonil se samozvaný Hynais, v němž vznikla myšlénka, aby po tomto debutu pokračoval ve své roli.“
