Skutečnost, že se stále více lidí na planetě stěhuje do měst a výrazně tak klesá množství populace schopné hodnotit selským rozumem procesy v přírodě, generuje množství alarmujících zpráv prakticky vždy, když se v životním prostředí „něco děje“. Například právě v souvislosti s rozsáhlými požáry na Sibiři. Bohužel jsme už zapomněli, že požáry, i ty rozsáhlé, byly, jsou a budou, stejně jako povodně, zemětřesení, erupce sopek nebo eroze, což je i bez lidského přičinění projev gravitace, působení moře nebo řek. Zapomněli jsme i na to, že ne všechny důsledky katastrof, jak dnes uvedené děje jednostranně hodnotíme, jsou pro přírodu negativní.
Sibiřské požáry samozřejmě na rozsáhlém území výrazně zhoršují a na nějakou dobu zhorší kvalitu vzduchu množstvím karcinogenních látek, což je problém především pro tamní obyvatele. Pro samotnou přírodu však představují impulz ke zlepšení kvality půdy, která se obohatí živinami a minerály ze shořelé biomasy, a tím mimo jiné také k možné vyšší pestrosti krajiny. Uvolněné a přirozeně pohnojené stanoviště totiž vytvoří prostor pro rostliny, ale i drobnou faunu, které se doposud nemohly rozvíjet. Svým způsobem tak vytvořily požáry přírodní laboratoř, v níž lze třeba sledovat, co s uvedeným územím udělají současné změny počasí a konec tamních těžeb dřeva.
I malý příspěvek k oteplování planety zřejmě sibiřské požáry dodají, jeho velikost bychom ale neměli přeceňovat. Rozloha Sibiře činí totiž zhruba 13 milionů kilometrů čtverečních, data ovšem mluví o tom, že hoří zhruba 3 miliony hektarů lesa. To je méně, než je celková plocha polí v ČR, takže zas tak obrovské území to v rámci Sibiře není. Řízené požáry ostatně v minulosti i dnes zakládají lidé sami, nejen kvůli odlesňování ve prospěch zemědělství, ale i kvůli zvýšení produkčního potenciálu půdy. Na Sibiři to za nás udělala příroda sama.
Na snímky rozsáhlých sibiřských požárů se podívejte v naší fotogalerii:
