Kdo má na koho páku?

Kdo má na koho páku? Zdroj: Ivan Steiger

Evropa bez válek? Na tom nemá Evropská unie žádnou zásluhu

To, že na starém kontinentu nemáme žádný válečný konflikt už sedmdesát čtyři let, není zásluhou Evropské unie, natož jejich čelných politiků. Je to výsledem usilovné práce několika poválečných lidských generací.

Ta první, v produktivním věku, která II. světovou válku zažila na vlastní kůži, má na dnešním stavu Evropy největší zásluhu. S nadšením se pouštěla do práce dvanáct čtrnáct hodin denně „za nic“, bydlela v nuzných podmínkách, neremcala na přídělový systém potravin a ošacení. A bylo jedno, zda šlo o Brity ve zničeném Londýně, nebo Pražáka v Československu. Byli šťastní, že přežili bombardování a Protektorát.

Generace druhá. Jejich děti už neměli takové existenční problémy, mohly studovat, pozitiva tvrdé práce svých rodičů a celé společnosti zažívaly v přímém přenosu. Ani na chvíli tito mladí nezapochybovali o tom, že pracovat se vyplácí.

Třetí generace. Vnoučata. Ta už si mohla dovolit celou řadu výdobytků, které byly pro jejich rodiče a prarodiče nedostupné. Ve Velké Británii určitě, u nás pak v rámci komunismem nabízených možností. Fungovala však přímá, médii nezkreslená, mezigenerační komunikace a sdílení společně nabytých hodnot.

Pravnoučata. Tedy čtvrtá generace „F“. Jako fracek. Tedy entita lidí bez mezigenerační kontinuity, odkázaná na zprostředkované informace médii a sociálních sítí. Generace, na které se jejich otcové a matky dopustili fatální chyby už v projektové fázi rodičovství a vzdělávání. Tady byl položen základ zpovykané, nevýchovou vychované generace s jakoby bezbřehými právy, ale minimálními povinnostmi. Nepochybující o vlastních schopnostech.

Generace se zelenými mávátky v rukách bezhlavě konzumující blahobyt nashromážděný jejich předky. Konzumuje jak blahobyt materiální, ale i morální, sociální, kulturní… Blahobyt demokracie, kterou vyžadují všichni, ale především pro sebe sama.

Historie stará sedmdesát čtyři roky je stejně vzdálená, jako egyptské pyramidy. Proto je dnes možné s takovou arogancí deklamovat, že mír vznikl a vzniká za psacími stoly kanceláří úřadů Evropské unie. Pokud zavrhneme minulost, jsme odsouzeni spáchat zločiny na své vlastní budoucnosti.

Autor je publicista.