
Sedláci to ale nevzdali, byť i po celé polistopadové období čelili a čelí pokračujícímu socialistickému pojetí našeho zemědělství, které stále nedokáže plně docenit roli sedláka v obci, v krajině a ve společnosti.
Výsledkem jsou „velké, širé, žluté lány“, krajina neschopná zadržovat vodu a každodenní nářky manažerů postjezeďáckých firem žádající další a další dotace a naplňující slogan, podle kterého je nepřítelem zemědělce jaro, léto, podzim i zima.
Nemuselo by tomu tak být, kdyby společnost selskému stavu více naslouchala. To se však stále v dostatečné míře neděje, takže si i svou „cechovní kroniku“ s názvem „Selská historie pokračuje“ museli na počest 20. výročí existence ASZ napsat sedláci sami.
Od cílené likvidace selského stavu k jeho obnově
V bezmála čtyřsetstránkové publikaci, která vznikala po dobu šesti let, jsou popsány příběhy tří generací hospodářů, z nichž někteří na vlastní kůži zažili cílenou likvidaci selského stavu v průběhu předlistopadového režimu, jejich dětí, kteří z trosek začali budovat současná hospodářství, i vnuků, kteří rodinné grunty přebírají nebo se k tomu chystají.
Nejcennější na knize je přitom všudypřítomnost zdravého selského rozumu při řešení problémů, při formulaci postojů, při soužití s krajinou. A také neokázalá statečnost, odhodlání či tvrdošíjnost, díky čemuž jsou dnes sedláci na rodinných farmách opět neopominutelnou součástí našeho zemědělství a podnikatelského, společenského i kulturního života na českém a moravském venkově.
Selská historie tak nejenže pokračuje, ale i nadále pokračovat bude a v zájmu celé společnosti vlastně pokračovat musí.
Autor je agrární analytik.
Konečně! Policie údajně zadržela muže, který vážně pořezal Kvitovou >>>