Jan Ruml se pokusil vrátit do politiky kandidaturou do Senátu za piráty. Ti ho ale ve vnitrostranickém referendu odmítli

Jan Ruml se pokusil vrátit do politiky kandidaturou do Senátu za piráty. Ti ho ale ve vnitrostranickém referendu odmítli Zdroj: ČTK/Šulová Kateřina

Ruml přes palubu! Jak se politici devadesátých let snaží sami sebe exhumovat coby mravní vzory

Pirátskou stranu beru jako politický experiment s anarchistickými rysy, co nabral do plachet vítr protestní alternativy. Ne-li alternativy k alternativě. To pro onen segment občanstva, který je (právem) nespokojen s partokracií či klientelismem našeho prostředí a zároveň má důvodné pochybnosti o počestnosti „nepolitické politiky“ Andreje Babiše.

Tuhle mě proto drobet vyděsila informace o seriózně laděném projektu (západočeských) Pirátů nominovat do Senátu PČR Jana Rumla. Aktéra divokých devadesátých let, která spoluformoval z postu ministra vnitra za Klausovu ODS. Posléze politického turistu, jemuž nebylo zatěžko hledat si cestu k Berndu Posseltovi, zpochybňujícímu tehdy legitimitu našeho poválečného vývoje.

Anebo na sjezdu Strany zelených v roce 2014 neváhal varovat před domnělým prosakováním relativizace předlistopadového režimu do partaje. Při téhle příležitosti doslova prohlásil: „Jsem antikomunista a pro některé v sále dodám, primitivní antikomunista.“

Není asi snadné už jedině vzpomínat na „starou slávu studentskou“ (ostatně Ruml při politice absolvoval plzeňská práva a plánoval iuris doktorát), ale po zkušenostech s liberály, konzervativci či levicovou SZ je asi jedině správné konečně, proboha, pochopit, že cosi definitivně skončilo.

Děkujeme, jednou provždy odejděte

Cítit se pirátem sice může, jeho minulost by tomu nasvědčovala, ovšem tohle přeskakování z paluby na palubu působí vyloženě trapně. Jenom zůstat u lizu! Vnitrostranické referendum, tedy přímá demokracie, ale zatnulo „osvědčenému“ bojovníkovi za lidská práva a demokracii tipec. Jde ke dnu.

Opilost mocí je škaredá nemoc. V „devadesátkách“, kdy prý společensky unavená stranická věrchuška zapisovala do kolonek co nejabsurdnější falešné sponzory, vypukla úplná vlna „politického alkoholismu“.  Její s prominutím odkecaní pamětníci se dodnes svatouškovsky usilují exhumovat coby rovnou mravní vzory. Bednáři pro koráb státu, do nějž zatéká. Ať je to Jan Ruml, Daniel Kroupa, Alexandr „ProMoPro“ Vondra či jiní.

Osobně se (toliko protentokrát) rozloučím parafrází názvu někdejší široké občanské aktivity nespokojenců s poměry. Jelikož pokud si správně vzpomínám, novopečený pirátský nekandidát ji měl vzít v potaz při jednom z mnoha svých slíbených odchodů z politiky. Děkujeme, (jednou provždy) odejděte!