Po Zemanově veřejné urážce slovenské prezidentky spekuluje veřejnost, co ještě vyvede, než skončí. Přitom poslední trumf leží všem přímo před očima. Zeman se z Hradu jen tak nevystěhuje.
Je to trumf, jímž se může se svou kariérou rozloučit tak, že se na to dlouho nezapomene. Už teď se chvějí hrůzou všichni znalci a vykladači Ústavy. Zeman to může udělat bez obav, protože o tom, kdy se má z Hradu vystěhovat, není v Ústavě ani zmínka, krom poznámky, že sídlem hlavy státu je Hrad. A to dodrží. Takovou příležitost Zeman, známý svým ústavním kutilstvím, přeci nevynechá. Dá se tak udělat pěkná paseka. Kdy se prezident vystěhuje a jestli se vůbec vystěhuje, logicky záleží na tom, kdy bude sám chtít, aniž by se mu do toho ústava vměšovala. Je to jeho právo, podobně jako právo jmenovat kohokoliv premiérem na libovolnou dobu bez důvěry sněmovny, neboť ani to ústava neomezuje. Bydlení prezidenta Pavla to neohrozí. Na Hradě jsou volné tři byty, nový prezident si může vybrat. A brzy se uvolní další. Pobyt dvou prezidentů na Hradě by nemusel dělat problémy, když místa je tam dost pro stovky prezidentů.
Nebyl by to ovšem Miloš Zeman, aby neměl přichystaný druhý krok, mnohem vážnější. Nemusí zůstávat na Hradě věčně. Vystěhuje se, až mu k doživotnímu trvalému užívání bude přidělen zámek Lány. Pokud tento požadavek předloží, budou bezmocní i ti nejobratnější právníci a znalci. Lány dostal k doživotnímu užívání po své abdikaci i prezident Masaryk. Co je umožněno Masarykovi, platí i pro Zemana, neboť u nás jsou si všichni lidé rovni. A to Miloš Zeman dobře ví.
