Jak napovídá název The Urban Theatre, Jenkins přistupuje k veřejnému prostoru jako k divadelní scéně, na níž jsou stejně důležití diváci jako jeho objekty. Pro Jenkinse jsou podstatné reakce kolemjdoucích na jeho figuríny a zpočátku si také o těchto reakcích vedl záznamy.
Ačkoliv na první pohled působí umělcovy instalace jako pouhá atrakce k pobavení, idea za každou plastikou je mnohem hlubší. Jakkoliv vypadají zábavně, umělec vysvětluje, že témata jeho prací jsou spíše temná. Často upozorňuje na sociální problémy a vyobrazuje postavy podobné lidem na okraji společnosti. Nezřídka jeho díla upoutala pozornost policie. Po této cestě se Jenkins vydal už v roce 2003, kdy na skládku v Riu de Janeiru umístil plastiku dětské postavy, aby upozornil na rostoucí počet dětí na ulicích.
Další Jenkinsovo téma je pro dnešní dobu rovněž symptomatické. Jedná se o jakési odtržení od reality a nepozornost k ní. „Dnes jsou lidé tak zabořeni ve svých telefonech, že jsem je chtěl přinutit od nich odtrhnout,“ vysvětlil umělec. Chce, aby byli lidé všímavější ke svému okolí a přemýšleli o tom, co je skutečné a co nikoliv.
Jenkinsova práce vyšla v roce 2012 souborně v knize The Urban Theatre. Ta je unikátní v tom, že jsou v ní pohromadě díla jinak rozesetá v čase i prostoru.
