Fotograf Gregg Segal na sebe upozornil sérií fotografií, na kterých se lidé doslova váleli ve svém bordelu. V knize „Denní chléb“ poukazuje na jiný odstín reality. Děti jsou na fotografiích obklopeny vším, co do sebe nasoukají v průběhu jednoho týdne. Nejzdravěji paradoxně jedí ty nejchudší. Jak by vypadal na týden prostřený stůl vašeho dítěte?
V dětství se tvoří stravovací návyky a v dnešní době často pokládají základní kameny v podobě krychlí cukru a bílé mouky k obezitě. Gregg Segal nám dává nahlédnout, jak se s tématem výživy potýkají jednotlivé kultury světa.
Stodvacetistránková kniha fotografií nabízí portréty s příběhy jednotlivých dětí. Od Los Angeles po Kuala Lumpur – v týdenním přídělu dětí se odráží kulturní i ekonomické rozdíly. Bohužel, přímá úměra, že čím bohatší, tím uvědomělejší a zdravější, neplatí ani náhodou. Spíše naopak. Projekt je zajímavou výpovědí o tom, jak globální ekonomika ovlivňuje stravovací návyky. Nejzdravěji se paradoxně stravují ti nejchudší. Jejich denním chlebem není bílý chleba a vysokokalorické svačinky, ale čerstvé ovoce, zelenina, ořechy a ryby.
Kromě toho, že stravování dětí z bohatších zemí nenese zrovna rysy zdravé výživy, považuje Gregg Segal za znepokojivý fakt i množství odpadu, které kvůli němu vzniká. Právě odpad byl klíčovým tématem jeho předchozího projektu „7 dní odpadků“.
Všímá si i vlivů globalizace na stravování po celém světě. Před několika generacemi trpěli obyvatelé chudé Brazílie podvýživou. Dnes má 57 % populace nadváhu. V roce 2014 mělo 20 % obyvatel Spojených arabských emirátů cukrovku, před třiceti lety tu diabetes prakticky neznali. Relativní bohatství nezaručuje luxus vyvážené stravy. Od doma připravovaných jídel a ovoce a zeleniny se svět posunuje vzad k průmyslově zpracovávaným baleným potravinám a nezdravým svačinám plným cukru a tuku. Je to pohodlnější a bohužel i levnější.
V roce 2015 provedla Cambridge University rozsáhlou studii hodnotící stravování z nutričního hlediska po celém světě. Výsledky byly překvapující. 9 z 10 nejlepších zemí se nacházelo v Africe. Když se pozorněji podíváte na složení jejich jídelníčků, zjistíte, že je to naopak celkem logické. Základ totiž tvoří čerstvá zelenina, ovoce, ořechy, semena, obiloviny a luštěniny, ryby a velmi málo masa, průmyslově zpracované potraviny téměř nekonzumují. To ostře kontrastuje se stravovacími návyky Američanů. 60 % jejich denního příjmu energie pochází z průmyslově zpracovaných potravin, na zeleninu připadá pouhé procento.
A co si z tohoto projektu odnesl sám jeho tvůrce? „Fotografování je pro mě proces, který vyzývá k reflexi. Zatímco jsem fotografoval jedno z dětí, jeho otec sledoval, jak se obrázky objevují na mém notebooku. Kroutil hlavou a povídá: ‚Nemůžu věřit tomu, že Adveeta jí tohle všechno! Musím si promluvit s její matkou!‘ Rozvedená matka z Los Angeles zase z nezdravosti jídelníčku své dcery obviňovala svého bývalého manžela. ‚To je hrůza! Kromě té mísy brokolice! To byla noc, kdy byla se mnou doma!‘ Rodiče se kvůli tomuto projektu navzájem obviňovali v různých zemích po celém světě. To mi dává zpětnou vazbu, že je možné překlopit misku vah,“ dodává ke své knize Gregg Segal.
Na ukázky z knihy „Denní chléb“ se podívejte do galerie:
