K trestu patřila i jistá dávka veřejného ponížení. Ženy byly proto často připnuty na řemen a jejich manželé je následně vedli ulicemi, v nichž měly narušovat veřejný pořádek. Shromážděný dav pak odsouzené slovně urážel či na ně plival. Ani fyzické útoky nebyly v této situaci výjimkou. Pokud neměly dámy manžele, byly přivázány k radnici, kostelu či jiné instituci moci. A následně ponechány na několik hodin osudu.
Je třeba zmínit, že tento z dnešního pohledu barbarský trest, nebyl určen zdaleka jen drbnám. Na severu Anglie a ve Skotsku, kde se uzda těšila největší oblibě, stačilo odporovat rozhodnutí manžela a hned se jednalo o jakési narušení veřejného pořádku. Ve společnosti uzdy končily často také ženy obviněné z šíření čarodějnictví. Lidé si ale museli dávat pozor na to, aby šlo o skutečné čarodějnice. V případě falešného obvinění mohla být uzda navlečena i jim.
Není bez zajímavosti, že železná maska čekala takřka bezvýhradně na ženy nižšího společenského postavení. Aristokratky mohly pomlouvat dle libosti.
V českých zemích k užití uzdy patrně nedocházelo, nejbližší zaznamenaný případ pochází z Německa. Tam ale k masce dokonce přidávali i rolničku, aby bylo ponížení co největší. Obdoba tohoto mučícího nástroje přežila překvapivě až do 19. století. Naposledy ji používali američtí otrokáři, kteří s její pomocí „domlouvali“ buřičským černochům.
